CO BYSTE O HYPNÓZE A HYPNOTERAPII MĚLI VĚDĚT

Libore, co je hypnóza?

Pravdou opakovaně potvrzenou předními odborníky je fakt, že hypnóza je stav zvýšené vnímavosti. Jde o stav intenzivního zaměření do nitra. Podobný stav prožíváme mnohokrát denně, jen si jej neuvědomujeme. 

Jde o situace, kdy se například zamyslíme a jako by se ztratíme v čase. Můžete začít zkoumat svoje vzpomínky a postupně vzpomínat na situace, kdy jste jeli autem, metrem, na kole či šli pěšky a byli myšlenkami jinde. Pak zjistíte, že jste nějakou dobu nevnímali svoje okolí naplno či dokonce vůbec. Zato jste byli v intenzivním prožívání třeba písničky, do které jste se zaposlouchali či textu, do kterého jste se začetli. Mnoho lidí zažilo, že přejeli místo, kam měli namířeno nebo neslyšeli, že na ně někdo promluvil. Tento stav každodenně prožíváme například u televize, když se pohroužíme do příběhu filmu. Můžete se začíst třeba do textu o něčem zajímavém, například o hypnóze a zapomenout na to, kolik je hodin, co bylo či bude.

Slovo hypóza je odvozena od od jména řeckého boha spánku Hypna. Nejde však o spánek v pravém slova smyslu, jde o stav zvýšené vnímavosti, kdy se otevírá vesmír podvědomých zdrojů a programů. Děje a prožitky se v transu značně zintenzivňují, a je proto mnohem snazší využít podvědomí k vyřešení situace, která člověka trápí, omezuje ho nebo mu brání v seberealizaci.

Jde o přirozený stav ponoření se do myšlenek, který zažíváme velmi často. Existují pozitivní i negativní transy. Ty negativní však existují až v důsledku lidské komunikace a schopnosti představovat si negativní obsahy. Většina lidí si neuvědomuje fakt, že myšlenkový obsah, se kterým zachází, je ovlivňuje tím či oním směrem, a že programy, které nechají spuštěné, ovlivňují jejich osobní i profesní život. Oslabují se ponořením do negativních myšlenek, které se následně stávají sugescemi, které jako šedý filtr zabraňují vidět jiné stránky života: „To je zase den. Nic se mi nedaří. Všechno stojí za prd. Šéf má blbou náladu. Co když řeknu něco špatně.”  Spolehlivě se pak nepohodou vytáčí do depresivních nálad otázkami: „Proč se mi nedaří? Komu jsem co udělala? Proč zrovna já?” Tato zdánlivě logická zaměření na odhalení chyb jsou ve skutečnosti pastí, do které spadla většina společnosti, a proto také stoupá spotřeba antidepresiv. Hypnoterapie je tedy vhodná pro kohokoli, kdo po psychické stránce neprožívá pohodu, radost, naplnění a smysl.

Jaký je rozdíl mezi hypnoterapií a psychoterapií?

Hypnoterapie se zabývá podvědomím, zatímco psychoterapie pracuje s vědomím člověka. Tím, že pracujeme s hluboce uloženými vzorci a zážitky, může být hypnoterapie vnímána jako určitá zkratka. Pro úspěšnou hypnoterapii, úspěšnou rozumějte, že se klient zbaví, nebo alespoň zmírní své problémy, obvykle stačí pár sezení. Při psychoterapii, která nejde tak do hloubky, je potřeba mnohem delší čas na vyřešení konkrétního problému.

Zkušeného hypnoterapeuta můžeme přirovnat k programátorovi, který dokáže vytvořit programy a dostat z nich maximum. Ovládá něco jako klávesové zkratky a příkazy, které zlepší fungování klíčových částí systému. Jakmile najde myšlenkové viry, dokáže je „uspat”, ‚‚přemostit‘‘, ‚‚obejít‘‘. Pomáhá vytvořit v mysli cesty, které se vyhnou nebezpečným úsekům. Vyspělá hypnoterapie má své uplatnění v jakékoli oblasti, kde je používána lidská mysl.

Klasická psychoterapie nedokáže jít do hloubky. Běžný psychoterapeut či psycholog je přirovnatelný k velmi zkušenému uživateli počítače, který ovládá jen viditelné grafické rozhraní různých počítačových programů. Může tak pomáhat všem, kteří jsou málo zkušenými uživateli, ale není schopen pomáhat v hlubších úrovních vyžadujících strategické odvirování v hlubinách podvědomí.

Kdo se může stát hypnoterapeutem?

Ve světe se může hypnoterapeutem stát prakticky kdokoliv, kdo absolvuje potřebný výcvik. Provozovat skutečnou hypnoterapii pak už může málokdo. Vysokoškolské vzdělání nejmodernějších hypnoterapeutických nástrojů náš vzdělávací systém zatím nenabízí, je potřeba si je osvojit v dlouhodobém psychoterapeutickém výcviku u nás, ale především v zahraničí. Za minimální dobu potřebnou pro zkušenost umožňující pracovat s klienty považuji minimálně dvouletý hypnoterapeutický výcvik pod dozorem zkušených praktiků, kteří mají nejméně desetiletou hypnoterapeutickou praxi. Po takovém vedení podle mého názoru může hypnoterapii provozovat každý, kdo prakticky ovládá široké spektrum metod a zároveň a zejména má vysokou etiku a myšlení překračující medicínské standardy.

Účinnost Ericksonovské hypnoterapie je podle zahraničních dat i několikanásobně účinnější než například doposud používané psychoanalytické postupy. Tomu odpovídají i moje zkušenosti, kdy během 3 až 6 setkání, dochází u klienta k zásadním změnám. Podobně překvapivé výsledky odhaduji i u takzvané krátké terapie Steva de i Shazera, která ač to autor nejspíše nevěděl, obsahuje velmi účinnou hypnotickou techniku. Nyní už jsme zase o kousek blíž k pochopení proč stále větší počet lidí vyhledává jinou než klasickou psychoterapii.

Je hypnóza vhodná pro kohokoli?

Hypnóza je vhodná pro každého, kdo je otevřený změnám a je ochotný převzít zodpovědnost za svůj život.  Kolem dvou třetin klientů tvoří ženy. U mužů častěji přetrvává názor, že správný chlap si svoje problémy vyřeší sám. Mezi mými klienty je ovšem i řada mužů, obvykle ve věku 30 – 50 let.  Často řeší nízké sebevědomí, komunikační neshody na pracovišti a doma, osvobození se od cigaret, krizi středního věku, neschopnost žít život podle svých představ. Paradoxem mé praxe je, že čím inteligentnější klient, tím víc má problémů. Inteligence je spojená s představivostí a představivost ve spojení s myšlením na problémy funguje jako sebenaplňující se proroctví. Proto je v zásadě dobrý hypnotizér vlastně dehypnotizérem, který dostává své klienty z oslabujících nebo-li negativních transů.

Jak funguje hypnoterapie?

Klíčem je vytvoření diplomatických vztahů mezi podvědomím, programy a jejich sladění, harmonizace. Moderní hypnoterapeutické nástroje vytvářejí harmonicky a synergicky fungující prostředí, kde vědomé i nevědomé části spolupracují. Doposud světově nejpropracovanější je takzvaná Ericksonovská hypnoterapie – nazvaná podle legendárního hypnoterapeuta M. H. Ericksona. Součástí jeho terapie byly naučné příběhy, které cestou šoku, překvapení či zmatení, s využitím otázek, hříček a hravého humoru, pomáhaly lidem vidět svou situaci v novém světle.

Každý člověk je unikátní a tak je k němu potřeba přistupovat individuálně a upravit terapii jemu na míru. Hypnoterapie, jak už jsem uvedl, je o správném zaměření, hypnotickém soustředění na prožitek k úspěšnému dosažení cíle. Jelikož jde o vědní obor, který je velmi rozsáhlý, nelze uvést nějaký stručný a univerzální postup.

V jakých oblastech může hypnóza pomoci?

Hypnóza pomáhá ve všech oblastech, kde si sami podvědomě vytváříme bloky a žijeme zastaralé, zažité vzorce. Pomocí hypnoterapie můžeme vyřešit:

• Osobní problémy – špatné soustředění, slabou vůli, úzkosti, fóbie, deprese…
• Problémy v partnerství – psychické násilí v rodině, komunikační neshody, vzájemné odcizení…
• Zdravotní problémy – poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, alergie, migrény nebo problémy s otěhotněním bez příčiny, intimní problémy.
• Profesní problémy – tréma z vystupování před větším publikem, potíže s učením, pamětí, neschopnost ‚‚prodat‘‘ sám sebe.

Kolik návštěv je třeba, aby byl poznat nějaký výsledek ?

Lidé za mnou přichází a často zmíní, že jsem jejich poslední záchrana, že už vyzkoušeli, co se dalo. Je mnoho těch, pro které již prvních devadesát minut bylo zlomovým okamžikem. Pokud přichází s tímto a nikoli se záměrem „vyřešte to za mne”, pak jsou výsledky tím překvapivější, čím větší byl jejich problém. I u komplikovaných případů dochází k řešení zpravidla mezi 6 až 10 sezením, což je nejméně o polovinu rychlejší než při použití kognitivně behaviorální terapie – KBT.

Jaký je rozdíl mezi sugescí a post-hypnotickým pokynem?

Hypnotický návrh tzv. sugesce z anglického „suggest – doporučit, navrhovat“ je návrhem na který podvědomí hypnotizovaného reaguje v průběhu hypnotického sezení. Post-hypnotický pokyn je sugescí, která se projeví až po ukončení hypnózy, například tím, že člověk, který dříve nebyl schopen uvolněně mluvit před druhými toho začne být schopen. 

O sugescích panuje celá řada mýtů a nesprávných vysvětlení. Je nutné vědět, že podvědomí hypnotizovaného odmítne sugesce, které nejsou v souladu s jeho vnitřními hodnotami a přesvědčeními. Hypnotizovaný tedy neudělá nic, čím by poškodil sebe či druhé. Podstatné je zejména to, že chybně formulované sugesce nemají účinnost. Laiky a mnoha pseudo-odborníky doporučované formulace typu „Snadno a rychle se učíte; Budete si vše pamatovat; Nebudete se rozptylovat nedůležitými věcmi; Cigarety Vám nechutnají,” jsou prakticky neúčinné. Umění správně formulovat sugesce lze získat až po dlouhodobé praxi a maximální účinnost nabízí výhradně Ericksonovská hypnoterapie, která pracuje s jedinečností každého člověka a vytváří pro každého klienta individuální přístup.

Co jsou ideo-motorické signály?

Ideo-motorické signály jsou tělesné pohyby komunikující reakce na vnitřní děje. Je-li hypnotizovaný požádán, aby signalizoval pohybem jednoho prstu odpověď „ano“ a jiným „ne“, tak hypnotizér získává odpovědi na své otázky od podvědomé mysli na to, co vědomí klienta zapomnělo či nezná odpověď.

Jak se pozná člověk v transu?

Člověk v transu obvykle vykazuje známky znehybnění, zpomalení pohybů zejména dýchání. V běžném životě je možné si všímat nehybnosti lidí sledujících film s upřeným – nepřítomným pohledem. V terapeutickém transu může klient fixovat bod před sebou a mít stejně nepřítomný pohled a ztuhlost těla.

Obvykle je však klient veden do transu se zavřenýma očima přičemž je někdy možné sledovat „motýlí“ třepetavé pohyby očních víček. 

Dýchání se prohlubuje a hypnotizovaný připomíná snícího člověka, nejde však o spánek, ale o zvýšení vnímavosti k vnitřním procesům. Na návrhy hypnoterapeuta: „S každým výdechem může jít hlouběji do vzpomínek na příjemné situace,” začíná hypnotizovaný prožívat takovou intenzitu vzpomínek, že vnější svět, který si může kdykoliv uvědomovat, ztrácí na významu a převažující realitou se stávají vnitřní obrazy, zvuky, pocity někdy i včetně chutí a vůní. Vnitřní děje se projevují v různé intenzitě v řeči těla, například ve spontánních pohybech. Například vnitřní prožitek dívání se z okna se může projevit v pohybu ruky hypnotizovaného, která odsouvá imaginární záclonu. 

Hypnotizovaný sám vnímá hlas hypnoterapeuta, prožívá jím dané návrhy – sugesce, přičemž bývá obvykle překvapený spontánností reakcí mysli a těla na hypnotické návrhy. Charakteristické je odlišné vnitřní vnímání času od času vnějšího, takže hypnotizovaný mívá dojem, že to trvalo hodiny namísto minut nebo opačně.

Hypnotizovaný může vědomě zapomenout na to, co mu terapeut sděloval a postupně být překvapený, že za pár hodin či dní najednou udělá spontánně něco, co potřebuje, ale před hypnózou to nedokázal. S každým prožitkem hypnózy je snadnější prožívat různé hypnotické fenomény, a tak porozumět vnitřním procesům, které je pak stále snadnější řídit. Opakovaná zkušenost s hypnózou je nepřenosná čtením a pouze vnějším pozorováním. Hypnózu je potřeba prožít. Jakmile klient prožije pár hypnóz, může se snadno naučit sám vstupovat do autohypnózy.

Autohypnózu používáme k tomu, aby se klient dokázal tzv. postavit na vlastní nohy a začal řídit svoje myšlenky a chování.

Hypnóza se tak stává nejlepším známým nástrojem pro sebeřízení. Klient učící se autohypnózu může na hypnoterapii docházet se stále většími rozestupy, více a více pro doladění pomoci, až se stane na pomoci hypnoterapeuta nezávislým. V ideálním přístupu hypnoterapeuta jde o cestu ke svobodě, kdy dřívější neschopnost řídit sama sebe v duchu hesla: „Kdo neřídí, je řízen.“, je vystřídaná maximální schopností řídit své myšlení k dosažení libovolným cílům.