JAKÁ LÁSKA JE TA SPRÁVNÁ?

Stalo se to již loni v létě. Byl to klidný letní večer, kdy naše dcera přišla s oznámením, které nám s manželkou vyrazilo dech. „Mami, tati, jsem zamilovaná a chci žít společně s partnerkou a také s partnerem.“ Sklenice v mé ruce, stejně jako čas, se na několik sekund zastavil. Oči hledaly pohled mojí ženy. Polyamorie? Okrajově jsme věděli, co to znamená, ale nikdy by nás nenapadlo, že se tento pojem jednoho dne dotkne i naší rodiny. A co teď s tím? Oči naší dcery zářily upřímností a otevřeností. Moc dobře věděla, že otevírá téma, které je a bude pro mnoho lidí kontroverzní. Přesto všechno našla odvahu a byla k nám, rodičům, upřímná. Asi tušila, že to zvládneme a podpoříme ji.

V profesi psychoterapeuta se setkáte s různými situacemi, životními příběhy, a to mě naučilo být otevřený, a proto mi dovolte krátké zamyšlení.

Respekt není souhlas

Jsme povinni respektovat partnery a partnerský život našich dětí? Máme snad právo odsuzovat a hodnotit jejich rozhodnutí na základě svých vlastních představ a předsudků? Ano, můžeme mít výhrady, obavy i domněnky. V daný okamžik bychom je ale měli odložit stranou a respektovat výhradně jejich volbu. Dopřát jim svobodu bez tlaku svých očekávání. I když může být těžké, potlačit v sobě ochranitelský reflex a jednoduše být oporou i přes obavy, že budou oni sami mnohokrát čelit předsudkům a nepochopení okolí. Je zbytečné jim z pozice rodiče, prarodiče či sourozence dělat jejich rozhodnutí ještě těžší, o to se postarají sociální sítě a další chytráci. Ostatně historie ukazuje, že kdo se vydá cestou většiny, ten se většinou vydá cestou hlouposti. 

Málokdo z nás přece na vlastní kůži ví, co soužití v polyamorním vztahu znamená, a přesto ho hned dokáže hodnotit a automaticky odsoudit. Zatímco jiné formy „lásky“ jsou společensky přijatelné, polyamorní vztahy čelí kritice a neakceptaci. Ne, nejsem jejich fanoušek, jen mě celá tato osobní situace přivedla k zamyšlení. Na jedné straně jsme schopni mávnutím ruky odsoudit transparentní a upřímný vícečetný vztah, jelikož mu nerozumíme a možná ani rozumět nechceme, zatímco na druhé straně velmi často tolerujeme vztahy, kdy jde jeden partner hledat útěchu v náručí někoho jiného. Mít tajně milenku, milence je normální? 

Evoluce hodnot a vztahů

Svět, ve kterém žijeme prochází rychlými a hlubokými změnami. Tyto proměny ovlivňují nejen technologii a ekonomiku, ale také naše hodnoty a pohledy na život, včetně vztahů. Každá generace vytváří nové a odlišné pohledy na tyto aspekty života, což může být pro starší generaci těžké. Nedaří se jí totiž vymanit z tradičního myšlení. Jedním z klíčových aspektů těchto změn je proměňující se přístup k lásce a vztahům. Tradiční představy o tom, jak by měly vztahy vypadat, mohou být totiž pro mladší generaci zastaralé. Skvělým příkladem jsou například různé pohledy na otázky spojené s manželstvím pro všechny, alternativní formy výchovy dětí nebo rozličné definice rodiny, které mezi lidmi často vyvolávají rozpory. 

Je zcela přirozené, že máme různorodé názory a hodnoty. Neméně důležité je ale umění respektovat druhé. Ačkoli nemusíme s každým souhlasit, stejně tak, jako on nemusí souhlasit s námi, měli bychom si vzájemně poskytnout prostor pro respektující myšlení a vyjádření nikoli však hejty a urážky. 

Klíčem k porozumění a harmonickým vztahům nejen mezi generacemi je schopnost tolerovat odlišné názory. Pokud jejich rozhodnutí neohrožuje něčí život, měli bychom být otevření a tolerantní. Jenom tak jsme schopni vytvořit prostředí, kde se každý bude cítit respektován a akceptován, i přestože má odlišný pohled na svět kolem nás. Tolerance a respekt k různorodosti názorů jsou jedněmi z klíčových hodnot pro společnost, která se neustále vyvíjí a k moudřejší mění.

Láska bez podmínek

Chtěl bych věřit, že většina rodičů si přeje, aby jejich děti našly lásku, která je naplňuje, aby měly práci, která je baví a byly šťastné, naplněné a žily ve vztahu, kde se jedná ve stylu Výhra x Výhra. Máme odsoudit své děti jen proto, že našly své štěstí, lásku, pocit bezpečí ve vztahu více lidí, jen proto, že já tak žít nechci nebo nedokážu? To, že někoho milujeme, je to co nás spojuje, a co dává našemu životu smysl.

Pokud má dcera našla skutečné štěstí v lásce a vztahu ve třech nebo v jakémkoliv jiném vztahovém uspořádání a je v tom vztahu spokojená, šťastná a naplněná, budeme šťastný a spokojený i my a budeme tu s mojí ženou vždy pro ni. 

A co vy a téma respektu? Žilo by se vám lépe v transparentní společnosti, kde je každému poskytnuto tolik podpory, že nemá potřebu se strachovat z okolních reakcí na své hodnoty a svůj smysl a způsob života, pokud nikomu ze zúčastněných neubližuje? 

Jak byste se cítili mimo filtr předsudků, odsuzování a neustálého hodnocení?

PS: Napsáno společnou rukou s mojí ženou Danou.