ROZHOVOR S LIBOREM ČINKOU O VZDĚLÁVÁNÍ, STRATEGIÍCH EFEKTIVNÍHO STUDIA

Libore, jak vnímáte současný vzdělávací systém?

Vzdělávací systém by měl vzdělávat. To zdánlivě dělá, ale ve skutečnosti – a skutečnost se týká současnosti – v tom žalostně selhává. Je rok 2019 a až na pár světlých výjimek (pár osvícených lidí ve vedení škol, pedagogů) se ve školách předávají data, která jsou odtržená od reality. Nejen studenti středních a vysokých škol, ale už ti na základních školách cítí, že jim jsou stovky hodin sdělována pro život irelevantní data. Nikoli v posledních letech, ale už desítky let žijeme v prudce se měnícím světě. Mezi klíčové faktory pro tuto civilizaci patří schopnost učit se rychle, ale vzdělávací systém neposkytuje ani za roky studia podstatné rady v této otázce.

Výzkum, který už roky vedu, prokazuje, že vysoce přes 90% absolventů škol nemělo ani jednu hodinu věnovanou praktickým návodům efektivního studia. Ale tyto návody máme díky výzkumům mozku a paměti už desítky let.

S čím za Vámi lidé nejčastěji přicházejí v souvislosti se studiem a pracovním životem?

Přichází přesvědčení, že chyba je v nich a chtějí ode mě psychoterapii zaměřenou na problém se zapamatováním a s pozorností. Často jsou přesvědčení, že jsou líní a chtějí, abych je v hypnotickém transu naprogramoval na to, aby se byli schopní memorovat na zkoušky a překonat odkládání příprav na zkoušky nebo psaní diplomových prací. Ale skutečně vzdělaný terapeut musí přemýšlet v souvislostech, a proto k tomu tak přistupuji. Zaprvé je potřeba odsugerovat přesvědčení, že chyby jsou v nich. To souvisí s neuvěřitelnou slepotou vzdělávacího systému, který nedělá nic proto, aby opravdu naučil studenty, jak se učit. Před pár lety proběhly v médiích zprávy, že bude-li mít Ministerstvo školství peníze, začne učit učitele, jak se mají studenti učit. To by přeci měla být samozřejmost – představte si například, že by firma typu Škoda přijala zaměstnance a řekla jim, že se mají naučit, co k práci potřebují, aniž by jim k tomu dala praktickou podporu. To by bylo velmi drahé učení způsobem pokus – omyl. Jenomže vzdělávací systém opustil už před stovkami let osvědčený model, kdy mistr učí své žáky tak, že s nimi tráví čas a svým příkladem jim ukazuje, jak myslí, jak postupuje a jak tvoří výsledky. Nejlépe se učíme příklady v praxi. Školní abstrakce jsou v naprosté většině odtržené od reality a příliš velké množství pedagogů nejen není vzorem, ale je doslova antivzorem pro reálný život. Lidské podvědomí totiž odmítá přijímat informace, jestliže nedochází ke kongruenci ve vysílání informace na logické levomozkové i pravomozkové rovině zároveň.

Pro pochopení uvedu častý příklad: Učitel přednáší ekonomickou látku týkající se podnikání, ve které je však teoretikem, protože sám nikdy nepodnikal, a to se zákonitě projeví v jeho nervovém systému. Na úrovni dat sice může sdělovat mnoho z toho, co bude chtít po studentech, ale jeho podvědomí překládá nezkušenost do řeči těla a podvědomí studentů tento nesoulad na podprahové úrovni registruje. Není pak chybou studentů, že nepřijali pozorně informace, protože jejich podvědomí je chrání před přijetím rozporné a tedy pro život potenciálně nebezpečné informace. Typickým příkladem byla situace po revoluci, kdy ruštinářky začaly učit angličtinu nebo když dnes učitelé suplují předmět, který neovládají.

Když se opravdu zamyslíte a zavzpomínáte na ty učitele, kteří Vám dali do života něco, na co s radostí a s láskou vzpomínáte, tak budete velice blízko pochopení toho, že naučit mohou jen lidé, kteří nejen danou oblast ovládají, ale prahnou touhou ji předat a dělají to laskavě a moudře. A pokud někdo vzpomíná na drsného učitele s tím, že to byl ten, který mu něco předal, pak to bylo jen z důvodu nějakého hodnotového propojení. Je projevem nezralého a primitivního ducha, vypustí-li pedagog z úst věty typu: „Když jsem se to tak musel naučit já, tak oni taky,”

či „Jedničku může dostat jen Pán Bůh, dvojku já a nejlepší žáci trojku.” Řada rodičů se pro svou vlastní nepříjemnou zkušenost dovolává přísných učitelů a drilů, aniž tuší, že se stali obětí Stockholmského syndromu. Znovu, jakožto psychoterapeut specializující se na efektivní učení s dvacetiletou praxí v terapii i ve výuce zdůrazňuji, že skutečně účinné učení se může odehrávat pouze v atmosféře moudré, přátelské a rovnocenné komunikace. Díky tomu jsem dovedl tisíce lidí za krátkou dobu k takovým výsledkům v oblasti paměti, efektivního studia a zvládnutí angličtiny, které do té doby považovali za pro ně nedostupné.

Jak může ovládnutí strategií rychlého čtení a efektivního studia změnit život studentům a pracujícím?

Stačí se rozhlédnout a všimnout si rychlosti změn a pochopit, že žijeme ve věku hyperkonkurence. Už dávno nestačí umět to, co stačilo v minulém století. O pracovní místa se uchází velké množství uchazečů a jen ten, kdo oslní a vynikne mezi ostatními, má šanci na naplněný, radostný a bohatý život.

Je nesmysl vybírat si práci jen kvůli penězům, titulům a pozicím, kterých jednou člověk může dosáhnout. Práce je prostředkem k naplněnému životu, a proto je důležité být flexibilní, přestat plýtvat časem, rychleji než většina ovládnout to podstatné a mít možnost si díky tomu práci vybírat. Je důležité umět co nejlépe prezentovat to, co člověk umí, což však bez znalosti fungování mozku dobře nelze. A protože mé klienty učím tyto znalosti a proměňujeme je při tréninku do praktických dovedností, umí pak zacházet se svým mozkem a jsou schopní prezentovat své myšlenky efektivně. Vedlejším produktem se tak stává možnost lépe předávat informace například svým podřízeným a dosahovat tak v týmu mnohonásobně snadněji libovolných cílů. Nebo motivovat druhé k tomu, aby je přijali na pozici, kterou chtějí.

Od kdy tyto metody předáváte dál?

Každý se vyvíjí, a jakkoli školím od začátku devadesátých let, tak teprve až po asi deseti letech praxe a výcvicích u světových špiček v oblasti psychologie jsem se v souhrnu schopností dostal na úroveň, která se alespoň z části přiblížila vysokým standardům – tedy mým vzorům z třídy osobností jako Georgi Lozanov, Richard Bandler, Paul McKenna nebo Michael Breen. A v současné době jsem na cestě přiblížit se umění lidí jako je John Overdurf či byl Milton H. Erickson.

Jak intenzivní trénink probíhá?

Ptáte se dobře, trénink je intenzivní, avšak pohodový. V průběhu provedeme velké množství cvičení, pozorování, analýz a testů. Doplníme to, co účastníkům chybělo a ladíme to, co jim začíná jít pro ještě lepší výsledky. Provedl jsem syntézu nejefektivnějších postupů používaných ve světě a zbavil je nadbytečností. Díky absolvovaným výcvikům (přes 1400 hodin) psychologie a hypnoterapie mohu nabídnout úroveň, která je výjimečná i ve světě. Výcvik je místy hypnotizující a také obsahuje interaktivní cvičení a diskuse mezi účastníky, to aby se vzájemně obohatili studenti i lidé, kteří mají školy dávno za sebou. Výsledkem je mnohonásobně zrychlené čtení, studium a lepší pamatování.

Pro koho je kurz určený?

Odpovím nejprve opačně. Kurz není určený pro ty, kterým bylo nařízeno tam jít, tedy nepřijímáme zájemce, jejichž rodiče/zaměstnavatelé to po nich chtějí, ale oni sami nemají zájem. Naopak každý, kdo se chce rozvíjet, snadněji studovat, rychleji pracovat, dokázat rychle vyhledávat podstatné informace a být tak mnohonásobně úspěšnější při studiu nebo ve svém zaměstnání, je vítán. Kurz je vhodný pro maturanty, studenty vysokých škol, právníky, vědecké pracovníky a všechny ty, kteří pracují s obrovským množstvím materiálů a dat. Velice mne těší zájem a účast pedagogů, kteří chtějí lépe porozumět procesům soustředění a zrychlenému učení, a kteří tak mohou díky výcviku získat mé zkušenosti. Těšíme se na každého, kdo vloží svou pozornost a touhu do „upgradu“ svého mozkového potenciálu a zjednodušení si života.

Více o kurzu 

Libor Činka
Libor Činka
Učím lidi používat mozek na maximum, píšu o tom a vedu kurzy.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů