‚‚TVOŘENÍ MYŠLENKOVÝCH MAP NENÍ SLOŽITÉ, JEN LIDÉ SE NECHTĚJÍ UČIT NOVÝM VĚCEM JEN TAK‘‘, ŘÍKÁ ELLEN, LEKTORKA MYŠLENKOVÝCH MAP

myšlenkové mapy

Ellen je studentka medicíny a lektorka kurzů myšlenkového mapování. Myšlenkové mapy ji fascinovaly již v dětství, první myšlenkové mapy začala používat na osmiletém gymnáziu. Maturitní zkouškou se doslova promapovala. V současné době používá myšlenkové mapy při studiu medicíny a učení bez myšlenkových map si už nedokáže představit. Není divu, myslím, že mnozí z nás si pamatují legendární větu z filmu Jak básníci přicházejí o iluze, kterou pronáší docent anatomie Sejkora k medikům: „Příroda to vymyslela, pán Bůh stvořil a vy se tomu musíte naučit.“

Co tě přivedlo k tomu, abys začala dělat kurzy myšlenkového mapování?

První kurz se zrodil zcela nevinně. Vždy jsem chtěla učit a předávat zápal do studia. A v prváku na medicíně mne napadlo, že bych mohla učit maturanty, kteří se na tu medicínu taky chtějí dostat. Chtěla jsem jim pomoci a předat jim tipy a motivaci k úspěšnému zvládnutí přijímacích zkoušek. Přeci jen, když vás učí jen o pár let starší nadšený medik, který se do vás dokáže vžít, je to příjemnější než postarší unavení lékaři. Teď samozřejmě generalizuju, ne všichni lékaři, kteří učí, jsou špatní, to v žádném případě říci nechci. Stejně tak někteří studenti neumí učit. Napsala jsem do jedné firmy, která studenty připravuje na medicínu. Měla jsem do té doby minimální zkušenosti a bylo potřeba dokázat, že mám na to, abych učila. Věřila jsem si a chtěla jsem honem rychle začít sbírat zkušenosti. A tak jsem navrhla majitelce firmy, že bych se jí mohla ukázat při lektorování myšlenkového mapování, v kterém jsem měla letité zkušenosti. A tak vznikl první workshop. Ohlas byl velice pozitivní a já si to užívala, uvnitř sebe jsem cítila, že jsem na správné cestě.

Myšlenkové mapy nejen učíš, ale sama je i tvoříš. Nedávno se ke mě dostal komentář: „Myšlenkové mapy jsou dobré pro zpestření, ale nejsou systematické.“ Co si o tom myslíš ty?

No však to musím. Nemůžete kázat vodu a pít víno. A hlavně mne to baví. K tomu komentáři mne napadla celá potopa myšlenek. Ale zkrátím to. Pokud znáte pravidla myšlenkového mapování a umíte je používat, nemůžete s tímto komentářem souhlasit. Podstatou myšlenkového mapování je právě přehled na první pohled, organizace myšlenek a orientace v nich. Pravděpodobně to napsal někdo, kdo s myšlenkovými mapami nemá hlubší zkušenost. Je to hodnocení nepodložené tréninkem.

Myslíš si, že naučit se myšlenkové mapy je složité, a proto se mu učitelé a řada lidí vyhýbá?

Tvoření myšlenkových map není složité, vychází z přirozeného fungování mozku, je tedy zcela přirozené mapovat myšlenky. Možná to děláte, aniž byste to věděli. Samozřejmě aktivní myšlenkové mapování vyžaduje trénink. Proč by se ale učitel měl chtít naučit něco nového, když tak jak funguje, zvládá přežívat. Lidé se nechtějí učit novým věcem jen tak. Musí mít motivaci. Dejte mé sedmdesátileté babičce hůlky a řekněte jí, že od teď bude jíst s nima, protože to je lepší jak vidlička s nožem. No, nebude se jí to líbit. Vlastně to není nejlepší příměr, protože o větší efektivitě jedné nebo druhé metody bychom mohli polemizovat. Za to u myšlenkového mapování nepochybuji. Je to prokazatelně, i vědecky, efektivnější než klasické učení. S tou (ne)složitostí je to něco jako sex. Je to přirozené, takže to zvládnete, jen je to poprvé divné a vyžaduje to trénink.

Co si myslíš, že učitele a studenty odrazuje?

Nemyslím si, že je to něco konkrétního. Vyplývá to z nastavení školského systému. A ten si v sobě stále nosí střípky bývalého režimu. Když se vrátím k tomu komentáři, který byl ze sociální sítě. Já si to našla a ten komentář byl delší. Psala to nějaká paní, která zřejmě pracuje ve školství. Stěžovala si, jak to má těžké. Lidem vadí, že by si měli přiznat, že se nemusejí mít blbě, kdyby hledali cesty pro změnu. Stěžovat si je jednodušší než jít na kurz myšlenkového mapování a připustit si, že jsme celý život pracovali, odpusťte mi ten pojem, hloupě. Nemůžeme za to, společnost nás tak vychovala, ale můžeme za to, zda se (ne)rozhodneme to změnit, nejen pro sebe, ale i pro další generace.

Když se ještě dotknu toho školského systému. Domnívám se, že dáváme energii pro zlepšení špatným směrem. Všichni, ať už jako studenti nebo rodiče, jsme zaregistrovali nedávný projekt EU, který se zasloužil o technologické vybavení školských institucí. K čemu to bylo? Většina učitelů to přijala, začala tvořit prezentace a ty monotónně číst před třídou. Takhle změnu neuděláte. Jen jsme přidali technologii, nic víc. Musíte naučit učitele, jak uhranout žáky, učitelé musí skutečně z hloubky srdce chtít předávat znalosti svým žákům, ne se po nich vozit a za tři chyby v diktátu sázet trojky. Tohle by bylo na dlouhé hodiny povídání. Tedy konec kritiky, chci se soustředit na to, jak ten svět dělat krásnější. Mne baví pomalými krůčky, člověku po člověku, ukazovat, že můžeme prožívat svět jinak a že je to báječné a stojí za to se učit novému.

Co bys doporučila těm, kteří chtějí začít s myšlenkovými mapami, ale neví jak?

To je to nejmenší. Ten největší krok je právě uvědomit si, že setkání se s novou technikou myšlení a práce s informacemi může přinést užitek. A když budete vědět, proč to chcete, co vám to může dát, tak začnete. No a buď si můžete koupit knihu, zapátrat na internetu nebo přijít na kurz a já vám s tím tuze ráda pomohu.

Pamatuješ si, kdy jsi vytvořila první mapu?

První byla někdy v počátcích osmiletého gymnázia. Táta mi do pokoje odložil knížku o myšlenkovém mapování od Tonyho Buzana. Takhle to dělával a dělává. Jen vám něco někde odloží, neřekne vám to. Pokouší tak mojí a sestry zvědavost. A já po té knížce sáhla. Matně si pamatuju, že jsem si ji vzala do obýváku, k tomu pastelky a papíry a začala jsem kreslit v inspiraci titulní stranou svůj týdenní rozvrh. Sedm větví, sedm dní v týdnu a ten den v týdnu jsem dále větvila a napsala si, co ten den rutinně dělám.

Používáš i jiné techniky při učení?

Samozřejmě. Efektivní učení musí snoubit flexibilitu, je potřeba mít víc es v rukávu, víc plánů a kombinovat je. Všechny ty techniky mají jedno společné – jsou založené na přirozenosti myšlení, na potřebách těla. Když uvedu příklad. Prvnímu z pravidel myšlenkového mapování říkám “pro oči”. Papír se dává na šíř. Jednoduše proto, že máte oči vedle sebe, máte díky tomu přehled, vidíte vše najednou a nemusíte očima klouzat dolů, jako když máte papír na výšku. Tohle ale není pravidlo jen mindmappingu, to je společné i pro jiné techniky. Podstatou je naslouchat sám sobě. Mnemotechnické pomůcky a systémy, které používám fungují na tom principu, že vytváříme spojení, zapojujeme smysly, čím více emocemi nabité, tím lépe. Technik je spousta. Na kurzu se zabýváme majoritně mapami, a zároveň se dotýkám řady jiných doplňujících metod, včetně plánování času, které k učení také potřebujete.

Mapy děláš dlouho, ale dokážeš popsat jaký hlavní rozdíl vnímáš v tom, když sis dělala klasické poznámky z učebnice a skript, a když si dnes děláš myšlenkovou mapu?

Díky myšlenkovým mapám získáte přehled, budete si více pamatovat, rozvíjí se vám myšlenkové proudy a dostáváte nové nápady, dokážete si informace spojit a mít je tak v souvislostech. Klíčová je práce s prostorem. Při mapování píšete všemi směry, nemusíte se držet linearity. Klasické psaní “zleva doprava” mozek nudí. Už je to dávno, co jsem pracovala tím klasickým způsobem. Hezky zřejmé je to u mých kolegů, kteří taktéž mapují, ale začali až nedávno na vysoké škole. Ti by k tomu asi řekli více.

Jak tedy reagují na myšlenkové mapování kolegové, spolužáci?

Jsou nadšení. Myslím ty, kteří skutečně mapují. Jsou tací, kteří udělali pár map, a řeknou, že jim to nevyhovuje. Když si s nimi povídám, zjistím, že těch map vlastně moc neudělali a že neznají pravidla mindmappingu a nestojí o to se zajímat. Nevím jak vy, ale když jsem si já sedla poprvé na kolo, tak jsem si po dvaceti metrech rozflákala čelo o vstupní schody sousedního paneláku. Nemůžete po jedné (ne)zkušenosti tvrdit, že vám to nevyhovuje. Taky je moc zajímavý tento jev. Když si sem tam s někým povídám o školství, o tom jak se učit, někteří jsou hluboce přesvědčeni, že ve škole musíte trpět, že to má bolet.

Promiňte mi to, ale je mi těch lidí líto. Však to úplně ztrácí myšlenku, která byla u zrodu prvních myslitelů – touha po poznání. Když se zpět vrátím ke kamarádům, kteří začali mapovat, tak musím zmínit kolegu Jirku. Učíme se s Jirkou zpravidla o zkouškovém a konzultujeme spolu znalosti. Jirka měl na počátku tréninku myšlenkového mapování trochu vztek, že mu mapa trvá déle než mne. Jednou se tak na*ral, že se jedno odpoledne učil tím klasickým způsobem. Poté následovalo vzájemné diskutování a zkoušení se z toho, co jsme se naučili. Já jsem si toho díky mapám pamatovala mnohem více a chápala jsem tu problematiku v souvislostech. Tak se znovu naštval, že jeho návrat ke klasickému učení nebyl dobrý nápad, a od té doby už výhradně mapuje a používá další techniky jako jsou kartičky, učí se major systém, myslí si na tvorbu realistického časového plánu, dělá si v učení zdravotní pauzy a dopřává si více spánku.

Dá se myšlenková mapa vytvořit na cokoli?

Jsem přesvědčená, že ano. Občas se mne snaží někdo rozhodit poznámkou, že matematika, chemie či fyzika nejdou. Samozřejmě, že vás matematiku nenaučí myšlenková mapa. V matematice je přesný řád a pravidla, vy se je musíte naučit a propočítat se stovkami úloh. Neznamená to však, že si třeba nemůžete udělat myšlenkovou mapu na matematické postupy. Spousta úloh se dá spočítat různými cestami, vy si tak můžete zmapovat, jaké ty cesty mohou být. A jednoznačně bude přínosné principy mapování předat dětem. Děti se často s matematikou trápí, protože jsou úlohy nenázorné, nejsou z jejich světa. Obrázky, barvy a polidštění matematických úloh tak přijde vhod a můžete čerpat inspiraci z mapování, které podporuje kreativitu. S českým jazykem to je podobné. Gramatiku se musíte naučit. Hlavní je hodně číst. A mapy nebo mnemotechnické systémy vám také pomůžou pro přehled. Můžete vytvořit myšlenkovou mapu třeba na vyjmenovaná slova. Děti to bude bavit, přeci jen u toho kreslí. Můžou si ty mapičky s obrázky polepit po pokoji a u toho tancovat a zvolávat u toho ta slova, která jsou výjimečná pro psaní ypsilon. S chemií je to stejné. Jsou zákonitosti, které musíte pochopit, ale co třeba taková mapa o skupině prvků. Třeba halogeny. Jedna větev bude o základní charakteristice těchto prvků, druhá o tom, kde tyto prvky najdeme, další o tom, jak se vyrábí, jakým sloučeninám dávají vzniknout a využití. Já jsem takhle odmaturovala. I na potítku jsem mapovala.

Jakou největší mapu jsi vytvořila nebo co pro tebe byla největší výzva?

Já doufám, že ty největší věci mám ještě před sebou. Mám v hlavě různé projekty. Chci si to ještě nechat pro sebe. Myslím, že je na co se těšit.


Jak by se mohlo zdát, myšlenkové mapy nejsou „módním výstřelkem“ současnosti. První z doložených tvůrců a propagátorů byl filozof Porfyrios z Tyru (†304), jeho grafická schémata se podobají dnešním myšlenkovým mapám.
Dalším významným představitelem byl opět filozof Cassiodorus (†583). Jeho mapy přenášely antické myšlenky do středověku.

Cassiodorova mapa (zdroj: mind-mapping.org)

Dalším následovníkem byl Španěl Ramon Llull (†1315), taktéž
filozof. Ten pomocí obrázkových schémat vyjadřoval komplikované myšlenky, které by bylo jinak složité popsat.

Za opravdového zakladatele je považován Leonardo da Vinci (†1519), i když ani jeho mapy se dnešním moc nepodobají. Tento největší vynálezce své doby používal myšlenkové mapy pro rozvoj svých myšlenek a nápadů. Propojoval tak obrázky, vzorce a texty do ucelených děl.

schéma Leonarda da Vinci (zdroj: theconversation.com)
Libor Činka
Libor Činka
Hypnoterapeut, který učí lidi používat mozek na maximum.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů