Konec ezoterických pohádek

Chceme štěstí, úspěch, peníze, být sebevědomí, umět zachovat klid v krizových okamžicích a výkonní na povel. Ale co jsme pro to reálně ochotni udělat? Jsme ochotni přiznat si, že problém není v osudu, ale v našem nastavení?

Většina lidí věnuje víc času výběru nového mobilního telefonu než údržbě vlastního mozku. Studujeme návody na pračky, řešíme barvu interiéru v autě, ale operační systém ve své hlavě necháváme běžet na náhodu. Pak se divíme, že v zátěži zamrzá.

Vítejte v éře „psychologického fastfoodu“. Trh je zaplaven balastem, který vám slibuje, že stačí „správně vibrovat“, „přát si z vesmíru“, manifestovat a realita se zázračně ohne podle vašich přání.

Vědecká realita je brutálnější. Vesmíru jsou vaše přání lhostejná. Vašemu mozek ne!

Pokud chcete výsledky, je na čase přestat doufat a začít programovat své mentální nastavení. Skutečná změna neprobíhá v astrálních sférách, ale v synapsích vaší kůry mozkové. Je to neurobiologie, žádná magie.

Strategie „videopáska“

Michael Phelps nevyhrál 23 zlatých medailí jen díky délce svých paží. Vyhrál je díky něčemu, čemu jeho trenér Bob Bowman říkal „videopáska“. Bylo to o brutálně precizním nastavení mysli na každou vteřinu závodu. 

Phelps netrénoval jen v bazénu. Tisíckrát v hlubokém stavu soustředění si v hlavě přehrával „perfektní závod“. Ale pozor, to nebyla žádná ezoterická vizualizace štěstí. 

On si vizualizoval i selhání.

Co se stane, když do brýlí nateče voda? Když prasknou plavky? Když ztratí rytmus? Když mu pak ve finále v Pekingu do brýlí skutečně nateklo a on neviděl ani na stěnu, nezpanikařil. Jeho prefrontální kortex už ten scénář znal. Nastavení jeho mysli bylo: „Tohle už se stalo, vím, co dělat.“

Mozek nehledal řešení v krizi, jen spustil předem nahraný program. 

Paradox rodičovství

Když se nám narodí dítě, studujeme stohy knih. Řešíme spánkové cykly, vývojovou psychologii, stravu. Chápeme, že rodičovství je dovednost, kterou musíme zvládnout, abychom uspěli.

Proč tedy k vlastní mysli přistupujeme, jako by jí vládl neměnný osud? Proč věříme mýtu, že naše reakce na stres jsou „vrozené“?

Nejsou. Mentální nastavení je jako sval. Co netrénujete, ochabne. Pokud věříte, že se „prostě nějak rozhodnete“ být v klidu, až přijde krize, prohrajete. Váš limbický systém vás převálcuje dřív, než si stihnete říct „pozitivní myšlenku“. 

Vstupte do operačního systému

Mentální trénink, autohypnóza nejsou synonyma. Tvoří spektrum hloubky, ve které konfigurujete své vnitřní nastavení.

1. Mentální trénink:

Posilovna pro váš bdělý stav. Disciplína, analytické plánování a vědomá práce s pozorností.

2. Autohypnóza:

Hlubší a detailní ponoření, střídání percepčních pozic, vstup přímo do zdrojového kódu, aktivace a ladění sekvence programů, posthypnotická sugesce.

Autohypnóza je takový mentální trénink „na steroidech“. V hlubokém ponoření klesá aktivita našeho „vnitřního kritika“. Toho hlasu, který vám často říká, že na něco nemáte nebo že je to hloupost.

V čem tkví ten trik? Pokud se do „položíte“ jen do stavu uvolnění tedy jen začátku autohypnózy a čekáte na zázrak, jen ztrácíte čas. Skutečná změna vyžaduje komplexní aktivní imaginaci. V tomto stavu nejste jen pozorovatelem, jste architektem, tvůrcem. 

Místo ploché vizualizace si tvoříte prostor, kde budoucí úspěch prožíváte všemi smysly. Potřebujete cítit v průběh v těle, končetinách, slyšet okolní zvuky, vnímat olfaktoricky a především zažít emoci vítězství. Váš mozek nerozlišuje mezi realitou a velmi živým prožitkem v tranzu. Pokud mu v autohypnóze „podáte důkaz“ o svém úspěchu, začne podle toho přestavovat neurální sítě. 

Kde končí ezo a začíná věda?

Ezoterika vám říká: „Věř a stane se.“ Věda říká: „Změň nastavení, aktivuj správné neurální dráhy a tvůj mozek vytvoří novou realitu.“ 

Neuroplasticita je potvrzený biologický fakt. Mozek se fyzicky mění podle toho, co s ním děláte. Pozor, pokud si každý den stěžujete, budujete dálnice pro pesimismus. Tudy pak mnohem snadněji a rychleji přichází úzkost, strach a frustrace. Pak se tyto emoce stanou vaším novým výchozím nastavením. Pokud ale věnujete čas nejvyššímu stupni mentálního tréninku – autohypnóze, pak budujete biologickou infrastrukturu pro cokoli, co si zvolíte, může to být skutečný respekt, neotřesitelné sebevědomí nebo vnitřní klid uprostřed chaosu.

Co to vyžaduje?

Žádné zkratky: Synapse potřebují čas. Neuroplasticita není mikrovlná trouba je to sochařina a vy potřebujete trénink.

• Emocionální náboj: Mozek ignoruje suchá data. Budoucí nastavení je klíčové cítit, dopamin a oxytocin jsou inkoustem, kterým se do mozku zapisuje.
• Disciplínu astronautů: Ti netrénují, aby se cítili pouze dobře. Trénují, aby uspěli a přežili v nehostinném prostředí.

Neurobiologický experiment

Udělejte si malý test. Zavřete oči a vybavte si situaci, která ve vás vyvolává mírné napětí. Sledujte, co se děje ve vašem těle, váš limbický systém je v akci.

A nyní udělejte vědomý střih. Položte si otázku: „Jaké jsou v tuto vteřinu tři nezpochybnitelná fakta o mé situaci?“ (Např.: Sedím na židli. Dýchám. Mám kontrolu nad svými svaly.)

Všimněte si té změny. Chvíli poté, co jste začali analyzovat fakta, krev se přesunula do vašeho prefrontálního kortexu. Emoční náboj zeslábl. Právě jste provedli nejjednodušší formu mentálního tréninku, vědomé přepnutí operačního systému. Žádná magie, jen fyziologie v praxi. 

Budete dál jen doufat?

Chceme být úspěšní? Pak přestaňme čekat na zázraky zvenčí. Neexistuje žádný vesmírný manažer, který by za nás vyřešil naše limity. Máme k dispozici nejkomplexnější stroj ve známém vesmíru, lidský mozek. A trénink spolu s autohypnózou jsou jeho nejpokročilejší konfigurační nástroje.

Nejsou to berličky pro slabé. Jsou to nástroje pro ty, kteří pochopili, že k dosažení velkých věcí nestačí jen „chtít“. Je nutné měnit nastavení. Každý, Jeden, Den.

Tak co, zůstanete u ezoterických pohádek, nebo začnete se skutečným tréninkem své mysli? 

Rozhodnutí je jako vždy ve vaší hlavě.

Libor