NAUČTE SVÉ DĚTI MYŠLENKOVÉ MAPY

Představte si, že byste nastoupili do práce a váš šéf vás uvítal se slovy. „Tady se posaďte ke stolu a dělejte, co se vám řekne. Ale pozor, nikdo vám neprozradí, jak tu práci máte vykonávat. Na to si můžete a nemusíte přijít sami. Jen vás budu kontrolovat, jestli tu práci děláte perfektně. A pokud ne, přijdou okamžitě sankce.“ 

Asi byste se dost divili, že? A teď si představte, že tohle se úplně běžně děje dětem, když nastoupí do školy. Mají za úkol učit se. Ale nikdo je neučí, jak na to. Dostanou pouze velké množství materiálu ke zpracování, a následující hodinu jsou ihned zkoušeny ze své schopnosti zapamatovat si informace. Je to logický nesmysl, včetně toho, že si učitel neověří, zdá se mu jako vysílači skutečně podařilo informace srozumitelně všem předat. Bez ověření, že mu všichni studenti dokonale rozuměli, těžko může chtít známkovat. Pak totiž známkuje sám sebe, svoje prezentační schopnosti. Jenže to se děje a tyto komunikační nelogičnosti vedou k fatálním komunikačním chybám a házení viny na nevinné. 

Umění se učit

Jak to, že tento rozpor ve škole nevnímáme? Jednoduše asi proto, že se takový přístup k výuce stal během několika posledních generací normou. Rodiče posílají do školy děti s tím, že to prostě bude bolet. „Když jsme to zvládli my, zvládne to taky. Děti se přece musí otrkat.“ Nedostatek konstruktivně – kritického myšlení je tím, co mnoha lidem zavírá oči. 

Mylný předpoklad, že učení je přece náročné. Ale co tak obrátit optiku, kterou se na problém díváme? Vyhnout se předpokladům, že učení musí být mučení. Odhalit, proč tomu tak v našem školství v nadprůměrném množství je. A rychle začít pracovat na řešení. 

Na některé z vás se snad přilepila “štěstěna”. Mohli jste mít perfektního učitele, který vám byl vzorem. Skvělou partu kamarádů, se kterými jste zažili spoustu hezkého. Faktem ale zůstává, že to je výjimečná situace a nikoli standard, který bych si od instituce, která by měla být vzorem profesionality pro všechny představoval. Je 21. století a naše školství standardně děti neučí metodám učení. A to je holý fakt. Osnovy zahrnují jen jednotlivé školní předměty. Ale umění učit se a rozvíjet své schopnosti mezi nimi chybí. Nejlépe hodnoceno je tupé memorování a učení nazpaměť. O aplikaci poznatků o mozku si studenti od pedagogů mohou nechat jen zdát. Dokonce i o těch známých přes půl století. Jedničku dostane ten, který odvypráví všechno nazpaměť. K pochopení přitom vůbec nemusí dojít. I to zapamatování je náročné pro ty, kteří neznají žádnou metodu.

A přitom stačí jen “kopírovat” přirozené

Vy i já přemýšlíme v souvislostech. Víte, jak vypadá neuronová síť, že? Jsou to nervové buňky propojené do prostorových sítí s dalšími nervovými buňkami. V našem mozku není žádná lineární řada buněk, které by poslušně čekaly, až jim dá soused po pravici signál. Neurony se propojují komplexně. A stejně tak funguje i naše paměť. Vše se propojuje v prostorových a časových souvislostech. Když už se pohybujeme u tématu vzdělávání, pamatujete si vůni školní jídelny? Když se teď pokusíte si ji vybavit, nejspíš vám naskočí i spousta dalších vzpomínek, které se ke školní jídelně vztahují. Tyto vzpomínky se vám pravděpodobně vybaví ještě lépe ve chvíli, kdy vstoupíte do podobné místnosti. Tak totiž funguje paměť. A když se naučíte využívat přirozených projevů, které vám váš mozek nabízí, učení vás opravdu přestane bolet. Bude to zábava. Zábava s vysokou efektivitou. Jak říkal Albert Einstein: “Hra je nejvyšší forma výzkumu.” Že by četl Komenského? Smutné je, že to nepochopila a neaplikovala většina pedagogů. 

Mýty o myšlenkových mapách

Je tu jedna doposud málo rozšířená metoda. Možná jste už o myšlenkových mapách slyšeli a získali jste dojem, že z nějakého důvodu nejsou pro vás. Z mé zkušenosti myšlenkové mapy využije opravdu kdokoliv a v takřka  jakékoliv situaci. Pojďte se podívat na některé z mýtů, které myšlenkové mapy doprovází.

Mýtus: musím umět kreslit

Nemusíte. Poznámky géniů leckdy připomínají dětské kresby. Pokud jste velmi kreativní, myšlenkové mapy samozřejmě můžete doplňovat různými obrázky. V základu si ale vystačíte s psaním tiskacích písmen, šipkami a  jednoduchými symboly jako je například panáček v kroužku. Informace řazené v prostoru do logických skupin obsahují text, linky a základní tvary. Může to vypadat jako strom bez listí ze shora, ostatně to je nápověda přírody, protože tak vypadají přirozené hierarchie v přírodě včetně buněk vašeho mozku. Tohle zvládne opravdu každý. 

Mýtus: myšlenkové mapy nejsou pro každého

Jediným omezením, které mě napadá, je smyslové postižení. Pokud máte ruce a oči, myšlenkové mapy jsou pro vás. Potom už stačí jen papír, něco na psaní a barevné pastelky, skvělé jsou gumovací “Friction pen”. 

Mýtus: Je to jen nějaký módní výstřelek

Tak tomu v žádném případě není. Myšlenkové mapy jsou lidstvu známy již dlouhá staletí. Jen se jim tak samozřejmě tehdy neříkalo. Prvním doloženým tvůrcem myšlenkových map byl novoplatónský filozof Porfyrios z Tyru, který žil už ve 3. století našeho letopočtu. Nejznámějším starodávným průkopníkem myšlenkových map byl bezesporu Leonardo da Vinci. Kdo by neznal jeho komplexní obrazová díla plná převratných vynálezů a neotřelých myšlenek.  

Mýtus: Myšlenková mapa nemá široké využití

Je tomu právě naopak. Technika je široce využitelná na jakoukoliv oblast. Využijete ji v osobním i pracovním životě. Najde své uplatnění i na akademické půdě. Můžete ji využít k vytvoření plánu dovolené stejně jako k nastavení kompetencí pracovníků ve firmě. Nebo k učení se na zkoušku z anatomie. Myšlenkovou mapu můžete prostě využít všude tam, kde používáte svůj mozek k zapamatování nebo utřídění informací.  A pokud by vám nějaký pedagog řekl, že mapy  nelze v jeho předmětu používat, pak to znamená, že je dotyčný teoretik a odmítá něco, co důkladně nezkoumal, což je zásadní kontraindikace pro to být učitelem. 

Myšlenkové mapy pro dospělé i pro děti

Jakkoli názvy myšlenková mapa, mapování myšlenek někomu můžou znít honosně a složitě, tak jde o neviditelný avšak zcela přirozený princip. Myslet odděleně od souvislostí a lineárně kontraproduktivně v řádcích textů jsme byli naučení vlivem rigidního myšlení a nedostatku vzorů. Princip je však jednoduchý. Levá mozková hemisféra je dominantně zodpovědná za logické myšlení. Pravá hemisféra a celkový přehled je o kreativitě, hravosti, spojování do prostorových souvislostí. Jakmile se vám podaří obě hemisféry propojovat, budete postupně dosahovat opravdu výjimečných výsledků. Nejen v oblasti učení, ale v myšlení a tedy i  životě obecně. 

Představte si, jaké by to asi bylo, kdybyste už v dětství věděli to, co víte dnes. Že učení může probíhat tvořivě a hravě, jak nabádali Komenský, Einstein a další. O co asi snazší by byl váš život? O co jednodušší by pro vás byla škola? Obrací se na mě spousta rodičů s žádostí o radu. Moudří rodiče totiž přirozeně chtějí pro své děti to nejlepší. Dělají vše pro to, aby se jejich děti přestaly trápit ve zkostnatělém vzdělávacím systému. Hlavně když sami vidí, že je to zbytečné okrádání o zdravé sebevědomí . Chtějí, aby jejich děti učili nejmoudřejší vzory. Jak se poznají? Moudří vždy myslí  s pohledem zaměřeným na budoucnost. 

Pokud i vy jste mezi nimi, mám pro vás jednu radu. Buďte dětem tím správným příkladem. Tohle je totiž základ. Ve škole jim nikdo, až na opravdové výjimky, ani jednu hodinu nevysvětloval, jak se mají učit. Jen je jim vštěpováno, že všechno musí umět, aby měly jedničky a aby v životě dosáhly “akademického úspěchu”. Namísto  funkčních postupů  adekvátních 21. století  jsou vedeny k učení, které je downgradem a nikoli upgradem pro naplněný život. 

Naštěstí jim můžete ukázat, jak na to. Přirozeně potom půjdou ve vašich šlépějích. Když se jejich vzorem v učení stanete vy sami, dáte jim ten největší dárek do života. Přidáte k tomu trošku psychologie a ony vás budou následovat. Že doposud ignorovaly vaše rady? Tomu může být konec právě díky psychologii. Jen nemyslící pedagog s nulovými znalostmi motivování bude říkat “ musíš se učit.” Vy na to půjdete konečně chytře. A znovu. Představte si, že byste se o myšlenkových mapách dozvěděli už na střední nebo dokonce základní škole. Jaká by asi byla efektivita vašeho učení, když mapy zvyšují inteligenci? Jak by to ovlivnilo váš další život? Můžete dát svým dětem jednu z největších životních příležitostí. Ony díky vám jednou nebudou muset přemýšlet o tom, jaké by to bylo. Budou si svůj úspěšnější a harmonií naplněný život rovnou samy žít.

Naučte se tvořit myšlenkové mapy a předejte velké vědění svým dětem.