O KVALITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ MUSÍME BOJOVAT, UČME DĚTI JINAK, NE JAKO ZA DOBY MARIE TEREZIE

Smutnou zprávou je, že největší revolucí za poslední desetiletí ve školních hodinách je, že k učebnicím přibyly prezentace v Power Pointu. Což je vlastně jen modernější verze tabule a barevných kříd. Je proto naprosto pochopitelné, že dětem, které vyrůstají s chytrými telefony, internetem, 3D filmy a poslední roky i rozšířenou a virtuální realitou, takové prostředí školy nevyhovuje, nestačí nebo je nebaví. Nejlepším řešením by samozřejmě bylo, aby učitelé začali učit atraktivně. Pokud tomu tak ale není, pomoci můžete i vy, rodiče. 

Ukazujte dětem moderní možnosti, které školy neznají

Problémem většiny učitelů je, že se drží učebnic zuby nehty. A ti skvělí, kteří ne, mizí většinou ze státních škol do soukromých a “alternativních“ škol. Pokud jste ve škole vašeho dítěte neobjevili osvíceného učitele-průvodce, který do výuky přidává moderní metody, pomozte je vašemu dítěti objevit vy.

Všímejte si a odhadněte, jaký je vaše dítě studijní typ nebo kombinace typů (zrakový, sluchový nebo pocitový/kinestetický). Podle toho naveďte dítě na zábavnější formy učení.

Podívejte se na videa (třeba Khanova škola), najděte a poslechněte si spolu zajímavé podcasty nebo rozhovory a ukazujte si učivo názorně v prostoru. Vzdělání má být radost z objevování, nadšení, emoce a energie, ukazujte dětem, že to jde, když se chce. 

Naučte dítě učit se správně – od celku k detailům

Školy učí přesně naopak. Detaily, detaily, detaily, ve kterých se děti často ztrácí. Jedním uchem jdou informace dovnitř a po písemce jdou ven. To je jepičí život nudných dat, které dítě nebude většinu svého života potřebovat. Teď se je ale potřebuje naučit. Jak to provést zajímavěji a uložit do dlouhodobé paměti? Naučte se vytvářet myšlenkové mapy, protože doporučovat a učit něco, co člověk sám neumí, nefunguje. A pak to naučte vaše děti.

Mozek myslí v obrazech a v souvislostech, nikoli v textových definicích. Dopřejte mu informace tak, jak to má nejraději. Nejlepší je vytvořit situaci, kdy se dítě do map zamiluje. To však nevznikne tím, že mu řekneme, že je to skvělá forma učení. Děti mají učení takříkajíc po krk, tak proč by měly chtít nějaký další způsob? Svou mladší dceru jsem k tomu kdysi motivoval oklikou. Požádal jsem jí, jestli by mi namalovala mapu na Simíky, počítačovou hrou, kterou tehdy naprosto milovala a hrála.

Motivace zevnitř ven je jediná, která funguje.

Kreslete s dětmi barevné a rozvětvené myšlenkové mapy na papír, nebo je vytvořte na tabletu či v počítači. Probíraná látka se díky souvislostem, barvám, obrázkům a symbolům uloží daleko hlouběji do paměti než v linkách v sešitě. A vaše dítě bude mít nástroj na celý život.

Učte dítě jednat, ne být poslušné jako ovce

Pokud zjistíte, že se dítě ve škole nudí, protože to není výuka, ale uspávání hadů, naučte ho, ať se diplomaticky ozve. Učitel musí umět zaujmout a vtáhnout žáky do svého předmětu. Ideálně i nadchnout a (za)bavit, ale zaujmout a vtáhnout stačí. Pokud to vyučující neumí, měl by to vědět, aby se mohl zlepšit a posouvat.

Naučte své dítě ozvat se, zejména v případě, kdy učitel při výuce ponižuje, zesměšňuje nebo křičí. Užitečné je použít vzorec: „Když říkáte X, cítím Y.” Tedy: „Když si děláte legraci z mého jména, cítím se nepříjemně.” Takové chování do moderní školy nepatří a mělo by se byť diplomaticky, tak jasně vykázat tam, kam patří – do hluboké minulosti. Pokud to neuděláte, naučíte své dítě v životě jen ustupovat. Úspěch v životě není o podřizování se průměrnosti. 

Zajímejte se, kdo učí vaše děti

Ptejte se vašeho dítěte nebo dětí, které předměty je baví a proč. Co je v těchto hodinách jiného, jaká je v nich atmosféra? Co je jinak oproti jiným hodinám? Tím zjistíte, co by vašemu dítěti prospělo i v dalších předmětech. Používejte k tomu otevřené otázky, nikoli tedy: „Baví tě matika?” Ale: „Co tě baví v matice? A co ještě? Aha, to je zajímavé.” Oceňte učitele, kteří učí zajímavě a umí vtáhnout do probírané látky. Řekněte jim, že je považujete za skutečné učitele, hodné jména Komenského.

Rodiče by měli s učiteli spolupracovat, což se dnes děje nejčastěji jen v rovině: „Udělejte spolu domácí úkoly”. Jako osvícený rodič můžete doma zalévat to semínko, které do hlavy zasadili schopní učitelé. A s ostatními učiteli mluvte o možnostech, jak by mohly jejich hodiny probíhat zajímavěji. Můžete jim pomoci se posunout a mít větší radost z jejich práce.

Stačí pár dobrých tipů na knihy pro učitele a z uspávání hadů a dětí můžou být skvělé hodiny. A jestli na to nemají? Tak ať jdou dělat jinou práci. Pokud zjistíte, že jste na špatné adrese = tam, kde se učitelé nechtějí měnit, hledejte jinou školu.

Podívejte se na podnětný rozhovor s psychologem, lektorem, didaktikem a učitelem Robertem Čapkem anebo si přečtěte článek Dysp a Amos o odlišných přístupech těch, kteří ovlivňují budoucnost našich děti.

Napište nám, co už děláte, co vašim dětem pomohlo a jaké máte další zkušenosti. 

Radostné učení bez strachu a stresu všem dětem (i kvalitním učitelům) přeje,