+420 775 552 099

kancelar@liborcinka.cz

JAK VĚDCI ZKOUMAJÍ HYPNABILITU

Pojem hypnabilita je jednou z akademických pitomostí. Stačí odborný pojem a zdá se, že vše je vědecky ověřeno. Dovolím si dvě otázky: „Jaké máte číslo? Jaký jste sériový typ Homo Sapiens?” 

“Odborníci” vám budou tvrdit, že vás dokáží změřit. Poněkud jim uniká fakt, že každý z vás je unikátní bytostí. Tak jako neexistují stejné otisky prstů, stejně tak neexistují stejné hypnotické transy či jiné stavy a nálady. 

Teoreticky je termín hypnabilita individuální schopnost jedince pohroužit se do hypnózy. Prý se hypnabilita vyskytuje v různém stupni, a v závislosti na ní může mít navozená hypnóza různou hloubku. 

Jak vědci zkoumají amatérsky hypnabilitu

Jak to bylo zkoumáno? Někdo byl pověřen čtením textu skupině lidí. Ti, kteří upadli do hypnotického transu, jsou automaticky považováni za hypnabilní. Nikoho z přítomných pseudoodborníků, ale poněkud nenapadlo, že ve větší skupině lidí bude i naprosto podprůměrný hypnotický text brán jako hypnotický pouze malou částí publika vyzvaného k experimentu. Stačí pár frází ze stupidních filmů produkovaných filmovými studii a pár lidí musí zákonitě reagovat na monotónně čtený text. Ostatně mnozí z publika chtějí zažít hypnózu a mnozí jsou tak unavení klasickým pracovním procesem a prací, která je nudí, že rádi ve volném čase upadnou do stavu, který se podobá spánku. “Odborníci” jásají a poněkud jim nedochází, že zdánlivá hypnabilita je přirozeným procesem. Hypnabilní je každý, stačí jen zabrnkat na jeho struhy uvolnění, relaxace. Víc než monotónně čtené texty působí intonace a ve skutečnosti každý herec, který svým projevem způsobí, že se něj soustředíte, je vlastně velmi dobrým hypnotizérem. 

Zatímco medicína chápe hypnabilitu jako vlastnost, kterou lze měřit psychometrickými škálami, tak skuteční odborníci ve světě vědí, že jde o nesmysl. Opravdu si myslíte, že z 400 návštěvníků divadla může všech 400 reagovat stejně na jeden text? Nemůže, i kdyby snad seděli ve velkém půlkruhu a všichni viděli ze stejné vzdálenosti a slyšeli stejný text od stejných herců. O jejich pozornosti a ponoření do děje rozhoduje mnoho faktorů. Pokud pomineme fakt, že mnohem častěji objednávají lístky divačky a nikoli jejich partneři (divačky tam chtěly dostat partnery či manžely), tak každý z nich má jiný hodnotový systém, jiné zájmy, pracuje v jiné profesi, má jiné starosti týkající se práce i osobního života, a tak přirozeně každý z nich může být v každý okamžik zaměstnán nikoli jen divadlem, ale i vzpomínkami na minulost či představami o budoucnosti. To platí i pro pozornost a vnímání hypnoterapeutického setkání. 

Realita – hypnabilní je každý

Vhodně reagující klient v hypnoterapii je člověk, který se sám objednal a který doopravdy hledá řešení svého problému. Jenomže takový klient je vždy ovlivněn vším, co se stalo v minulosti, a vším o čem může uvažovat ve vztahu k budoucnosti. Skutečně schopný hypnoterapeut se ptá klienta na jeho život, koníčky, a pak podle nich upravuje obsah hypnózy – podle modelu vnímání konkrétního klienta. Pokud by četl nějaký otestovaný skript, tak bude zákonitě selhávat. Mimo jiné proto, že je zcela mimo možnosti sehnat skupinu lidí se zcela stejným problémem. Je zcela vyloučeno přemýšlet o hypnabilitě jako maximální hloubce hypnózy, do které se může subjekt pohroužit za normálních podmínek. Co to jsou normální podmínky? Normální teplota vzduchu? Normální teplota? Co je normální pro různé lidi žijící jiným životem? 

Odborníci k posouzení hloubky hypnózy využívají též subjektivního odhadu hloubky hypnózy samotnou hypnotizovanou osobou. Hmmm!?! Co? Takže člověk, který nemá žádné znalosti může provést objektivní hodnocení a experti to berou za bernou minci? Hmmm.

Dále vám teoretici s hromadou titulů budou tvrdit, že hypnabilita se v dětství vyvíjí; prý vrcholí mezi 9. a 12. rokem, a pak prý ubývá. Poněkud opomíjí fakt, že nudnou akademickou hypnotizaci typu: „Máte těžká víčka, oči se vám klíží, usínáte…,“ snadno překoná svým pestrým jazykem televizní Mentalista, který naštěstí alespoň zčásti reflektuje vývoj poznatků hypnoterapie, která je o desítky let napřed před zastaralým modelem převzatým z dřívějšího Sovětského svazu a NDR, který je trvale prezentován na českých fakultách. 

Děti prý na rozdíl od dospělých reagují více na hypnotizaci senzoricko-halucinatorního typu, než na uspávací techniku se sugescemi o zavírání očí. Které dítě by chtělo zavírat oči, když má televizi a tablet? Oči ochotněji zavírají dospělí znechucení pracovním stresem. Dospělí, kteří jako děti odmítali ve školkách poobědový spánek, jej v dospělosti rádi vítají. Je to fyziologický děj – nastavení odpočívat po obědě, kdy je krev v oblasti žaludku, aby v něm mohlo přirozeně probíhat trávení. V práci je to však zcela nesmyslně a neergonomicky znemožněno, ale v laboratoři u doktora to uvítají. Zase opomenutí únavy pracujících lidí a záměna za účinnost zastaralých monotónních metod. Jak je možné, že lékaři přehlížejí sílu intonace a experimenty profesora Mehrabiana, který dokázal, že nejde jen o slova, ale především o způsob jejich vyslovování a celkovou řeč těla? To má cca 10x větší vliv než samotné autoritativní příkazy typu: „Vaše ruce jsou težké, tělo je těžké…” 

Hypnabilita a pseudovědci s tituly

Vědci by měli umět myslet. Myšlení souvisí se schopností používat jazyk, umět se ptát, utřiďovat priority a zvažovat různé faktory. To se však v medicíně děje daleko méně často, než by si i laik dokázal představit. Těžko laiky napadne, že se lékaři neučí tak důležitému vědnímu oboru, jakým je komunikace. V českých školách neexistuje předmět, který by se věnoval profesionalitě v myšlení. Výsledkem je klonování podprůměrnosti. 

Vědecky znějící výroky typu: „V dospělosti je hypnabilita značně stabilním samostatným osobnostním rysem,” poněkud naráží na fakt, že stabilita neexistuje. V různých situacích se totiž lidé chovají různě. Paní šéfová v práci dokáže řvát, aby doma panáčkovala před manželem a obávaný vedoucí se může doma stát hodným “králíčkem” před přísnou manželkou. Role mají vztah k prostředí a lidí se chovají v různých situacích různě. Někdy se šéf firmy přicházející na hypnoterapii takřka rozsype při vyprávění o svém životě a jiný šéf nakráčí do ordinace jako pán tvorstva. 

Nějaký naiva však v minulosti napsal, že: „Výzkumy potvrzují významný ale malý vliv postojů, motivace a očekávání na výsledné skóre ve škálách hypnability.“ Takže významný, nebo malý? Obvykle si lékař vybere interpretaci typu malý a věří tomu, že klient, kterého hypnotizoval dinosauřími metodami, není hypnabilní. To, že se nesmysly o škále hypnability opisují stále dokola, odborníka nijak nenapadá. Vždyť on čte text od jiného MUDr. a protože si o sobě myslí, že je superinteligentní, tak si to samé myslí i o druhém s titulem MUDr. To je akademickou obcí osvědčený způsob, jak klonovat pseudointeligenci. Také věří v hlouposti, že: „Osoba hypnotizéra, metody hypnotizace a prostředí při hypnóze mají na průměrnou hypnabilitu vliv většinou nevýznamný,” a tak mu klienti odchází ke kartářkám a věštcům obklopeným tajemnými symboly a černými kočkami. Emoční naivkové (tedy odnaučení schopnosti se vciťovat s parametry EQ blízkými 0) klonovaní vzdělávacím systémem s titulem MUDr. pak jen žasnou nad tím, proč lidé tolik věří kartářkám a astrologům, namísto aby věřili titulu z univerzity. Uchlácholí je informace: „Nehypnabilních je cca 10% osob, 1 až 2% jsou tzv. hypnotičtí talenti, kteří jsou schopní i amnézie a dalších speciálních úkonů.“ Pak vám takový lékař zplodí něco jako diplomovou práci, v níž dokazuje účinnost své podprůměrné terapie o účinnosti ohromujících 3 – 5% prací o rozsahu asi tak 50 000 znaků. 

Světové špičky v hypnoterapii pojem hypnabilita nepoužívají, jde o zastaralý koncept přetrvávající díky neaktualizaci knih k tématu a šíření dezinformací v důsledku vydávání desítky let starých knih. 

Proč to píšu? 

Protože mi lidé často říkají: „Už jsem byl u pana/paní doktorky a řekli mi, že nejsem hypnabilní…,“ a pak během tří setkání u mne či mých kolegů zažívají něco, co se jim ani ve snu nezdálo, že je možné. Jejich podvědomé zdroje jim dají zažít síly, které v sobě mají. Jejich intelekt se rozvíjí a oni už navždy vědí, že jsou schopnější, než jim kdokoli v minulosti říkal.

Prosím tedy kolegy s titulem MUDr.: „Přestaňte se nevhodnou komunikací, předpokládáním a přehlížením reálného života okrádat o roky na lékařské fakultě. Tím pouze přenecháváte klienty šarlatánům na TV obrazovkách. Uchopte znovu svou moc – skrývá se ve vašem slovu a ve znalostech napojených na váš zdravý rozum. Staňte se opravdu těmi, kteří léčí psychiku silou intelektu napojeného na moudrost přírody. Bez toho jsou všechny léky na mysl jen zatemňujícími preparáty.

A co na to říká zdravý rozum čtenáře, který není lékařem? 

Hodně úspěchu vám přeje 

Libor Činka
Hypnoterapeut, který učí lidi používat mozek na maximum.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů