Jak zastavit pochyby a odblokovat mysl

Jak z podvědomí vyvolat to, co si myslíte, že bylo zapomenuto?
Úspěch v tomto i kdekoli v životě velmi souvisí s porozuměním fungování podvědomí.
Mnohé lze pochopit uvažováním o tom, jak s pamětí zachází herci. Herec, který se připravuje na svou roli, se jí zabývá při domácím studiu a na divadelních zkouškách. Představte si, že konkrétní roli bude hrát jen pár dní a pak bude mít dlouhou pauzu v řádech měsíců. Když by ho někdo požádal, aby řekl něco o roli, kterou dlouhou dobu nehrál, tak ho může napadnout, že si z ní již nic nepamatuje. To je však jen první a laický pohled. Ano, ve vědomí dané informace nemohou být, protože vědomí se zabývá vždy jen několika aktuálními událostmi. To, čím se člověk zabýval před delší dobou, však přesto existuje v určité podobě v podvědomí. Herec může mít dojem, že si již nic nepamatuje, ale jakmile přijde na zkoušku do divadla, tak to aktivuje podvědomé procesy rozpomínání tím více, čím je prostředí – kulisy, kostýmy, hudba, osvětlení, atmosféra podobnější tehdejší zkušenosti.

I když byla dlouhá pauza, tak osvěžení vzpomínek z hlubin paměti nastane tím více, čím více měl herec danou roli v oblibě a čím více se s rolí ztotožnil. Někdy se však stane, že roli přijal, protože ji více potřeboval, než osobně a na sto procent chtěl. Anebo ji chtěl, ale následné události, možná další role, tu předchozí zastínily. Přesto vše je v podvědomí leccos z toho čím se zabýval a může se rozhodnout aktivovat předchozí. Stačí, když si na to vyhradí čas, otevře tehdejší scénář s poznámkami a začne se nořit do textu. Jakmile si dovolí připomenout si předchozí prožitky, tak nastartuje proces aktivace a jeho předchozí investice do učení příběhu se začne vracet.

Herci to mají v určitém smyslu mnohem snadnější než například sportovci. Kdyby se sportovec připravoval jen pár dní, nebo kdyby někdo navštívil víkendový kurz kulturistiky, tak by bez každodenního několikahodinového tréninku po mnoho měsíců rozhodně nemohl jet na soutěž a dobře se umístit. Naproti tomu mozkové buňky pracují jinak než svaly a stačí jim krátká třeba jen minutová intenzivní ponoření do vyslovování učeného textu a lze tak z paměti aktivovat velká množství informací. Ještě více si to člověk usnadní, když se naučí vyhýbat a zastavovat viry v mysli. Jde o myšlenky „nic si nepamatuješ” a kritický hlas implantovaný vzdělávacím procesem od učitelů a rodičů, kteří často přehlíželi, co se povedlo a tak vybudovali virus, který zobecňuje a vypouští informace. Když se objeví myšlenka: Nic si nepamatuji.”, je důležité si připomenout danou situaci otázkami aktivujícími zdroje v podvědomí: “Kdybych tam nyní byl/a, co bych viděl/a? Co bych prožíval/a? Co bych slyšel/a?” Je důležité tomu dát prostor, čas, naladit se a opravdu se začít nořit do mysli.

Tento trénink rozpomínání a vybavování si vzpomínek patří mezi jednu z nejdůležitějších strategií pro aktivaci mostu mezi podvědomím a vědomím. Odolnost a úspěšnost člověka se už jen odbouráním myšlenkových virů velmi zvýší, a pak může dosahovat čím dále větších úspěchů, které mohou působit až jako zázraky. Jedno z velmi moudrých poznání říká: „Existuje jen jediný způsob jak selhat – přestat jednat”. Kdo začne moudře investovat do zacházení se svou myslí, ten může v životě dokázat prakticky cokoli.

Hodně úspěchu Vám přeje

 

Libor Činka
Libor Činka
Učím lidi používat mozek na maximum, píšu o tom a vedu kurzy.