První asociace v mysli psychoterapeuta: Je-li tato otázka zaměřená na rady pro rodiče, tak její vznik souvisí s představou, že rodiče mají děti nějak na školu připravovat. Je potřeba se nějak připravovat do divadla? Není. Vše, co se tam bude odehrávat mají na starosti herci. Ti mají za úkol upoutat pozornost, vést ji, gradovat, nadchnout, získat mysl diváků. To je jejich práce. Za to jsou placeni. Proč by měli rodiče nějak připravovat dítě do divadla? Nebylo by to divné divadlo, kdyby to po rodičích požadovalo?
Zrovna to samé platí pro školu. Je to práce učitele… poutat pozornost, vést ji, gradovat, nadchnout, získat mysl žáků pro téma. Pokud to neumí, dostává se do role špatného herce a nemá ve školství dle mého co dělat. Pokud jste teď začali hájit pedagogy, tak jste nevědomě podlehli tomu, čemu se říká Stockholmský syndrom. Kdo z vás jste si nechali vsugerovat, že něco nelogického, něco tvrdého je správné? Tato sugesce je velmi rozšířená, protože moc velkého systému dokáže překroutit vše ve svou obhajobu. Komenský, jak se ukazuje, je užitečný jen jako logo a na hloubku jeho myšlenek, jako je škola hrou, není potřeba brát zřetel, ani když psychologie prokazuje nadčasovost jeho myšlení. Ministerstvo školství ignoruje zkušenosti velkých firem, které pochopily, že vzdělávání má bavit a tak investují miliony do gamifikace – což je jen forma výše zmíněné Komenského myšlenky.
Je tu představa, že děti mají dodržovat režim, že se mají podvolit. Poněkud ve školství chybí pochopení, že lidský mozek touží po poznávání, dokáže být hodiny zaujatý a nerušit, pokud je obsah zajímavý. Zajímavý obsah vznikne však pouze a jenom zájmem o osobnost dětí a nikoli oháněním se režimem, vynucováním si pozornost, slovy: „Dávejte pozor.“ – což by v divadle řekl jen ne příliš kvalitní herec.
A tak se dostáváme k tomu, že dítě se nemá připravovat na školní režim, ale že učitelé mají za povinnost inspirovat se divadlem. Je na čase konečně do hloubky pochopit, že pozornost si nelze vynucovat, ale že je to schopnost, kterou potřebují ovládnout. Že to umí jen málokdo, mi sdělují mí studenti, kteří jsou překvapení, že je učím v sedmidenních kurzech angličtiny s hypnózou a oni nejsou unavení. Jsou nadšení a těší se na každou hodinu, ne protože by to byli správní studenti, ale protože jsem odpovědnost za maximální kvalitu jejich pozornosti převzal na sebe. Je to prostě role toho, kdo učí. On je vysílač a musí vysílat na „vlnách“ které „přijímače“ dokáží přijmout a kterým rozumí. A existuje řada pedagogů, kteří umí alespoň z hodin dělat dobrodružství objevování. To je možné jen tehdy, když se zapomene na výroky: „Teď si uděláme cvičení na straně 50, pusťte se do práce.“ Už jen takové výroky zcela narušují motivaci a tak i pozornost. Pochybujete? No a co takto se vžít do situace, že jste v divadle, proběhla přestávka a herec začne kontrolovat prezenci diváků, pak někoho z nich vyvolá, vyčiní mu, že nedává pozor a oznámí, že se bude pokračovat s dalším jednáním na stránce 50. Někoho taková představa rozesměje a v divadle by to bylo osvěžením. Jenomže to by brzy přestalo, pokud by tomu tak bylo při každém představení všech her.
Jednu z nejskrytějších věcí, kterou školství nepochopilo, je fakt, že hodiny, které mají dosti monotónní strukturu nejen nemohou bavit, ale také nemohou vést k pamatování.
Nucení nemá nic společného s motivací, představy o cukru a biči jsou již dávno překonané. Bude se vám hodit naučit se nejmodernější motivační postupy. Když je neznáte, je to akceptovatelné, když je nezná pedagog, tak jej nelze ohodnotit ani známkou „dostatečná“. Když se rodič zeptá otázkou: „Učil ses?“, tak nemusí vědět, že je to uzavřená otázka, která uzavírá cesty k myšlení. Když se zeptáte: „Proč si se neučil?“, tak jste sice udělali chybu, položili jste otázku vedoucí zaměřující pozornost na oslabení a vinu, zkomplikovali jste tak jakékoli řešení, ale není to profesionální chyba. Když se tak zeptá pedagog, tak ukazuje svou nízkou kompetenci a neznalost konstruktivního vedení motivujícího rozhovoru. Když učitel není vzorem, když nedokáže udělat z látky dobrodružství, tak by dle mého neměl učit. Dnes je ohromné množství cest, jak udělat libovolnou látku zajímavou. Jen to nesmí vypadat jak trapný videopřenos klasické hodiny. Pokud takovou představu o učení vyvolaly současné události, pak je potřeba je rychle opustit. “Ty nejsi schopný si zapamatovat tak krátkou básničku?!” Právě škola a kantor, který dokáže toto vypustit z úst, jsou gigantickou překážkou na cestě v poznávání a smysluplném rozvoji dětí i teenagerů. Bohužel toto se stále děje. A to přestože je 21. století.
Vy to tušíte a oni naštěstí mají vás. Vědomé rodiče, kteří se tomuto pravěku umí postavit.
Energie vzniká odpočinkem. Koncentrace může trvat hodiny, pokud je nabídnuto zajímavé téma. Přichází za mnou na terapii rodiče s dětmi a vypráví o diagnózách přidělených v poradně. Zjišťuji, že ADHD se nějak projevuje jen ve škole, ale nikoli u hodin hraní si na tabletu. Takže, kam zmizela porucha pozornosti? Dotyčný odborník se poněkud zapomněl zeptat na to, jak se dítě projevuje jinde než tam, když je nuceno dávat pozor. Slepota pedagogiky je taková, že ignoruje i více než padesát let staré poznatky o učení. Motivaci nelze vnutit zvenku, ale jen probudit v nitru druhého vazbou na jeho svět. Udusat touhu po poznávání a vědění známkováním je metodou pedagodinosaurů.
Posilovat je možné jen vytrvalým vedením k všímání si i nejdrobnějších úspěchů. Mozek nelze trénovat nucením, ale jen představením zajímavého děje, inspirací a vlastním příkladem.
Dlouhé sezení ve škole narušuje činnost mozku, je potřeba aby měl pauzu. Vy také po příchodu z práce nezačnete dělat úkoly. Asi se najíte a možná jen tak koukáte na TV. Mozek potřebuje pauzu.
Narafičte to tak, že přivedete děti k hraní počítačových her, kde potřebují zapojovat myšlení. Takové hry existují a najdete je v čase, který vytvoříte tak, že se nebudete s dětmi učit do školy. Pokud máte představu, že se učit s dětmi musíte, pak jste si nechali vsugerovat dost nelogickou představu. Chodíte do práce a nosíte si z ní domácí úkoly, které musíte každý den doma dělat? Škola trvá skoro jako pracovní doba a není žádný důvod, proč by dítě mělo pracovat. Pokud ve škole tvrdí, že se máte s dětmi učit, tak se jich zeptejte, zda vám za to budou platit. Vy jako rodič chcete děti učit věci potřebné pro život. Učení předmětů je rolí školy v čase školním a je pracovní náplní pedagogů.
I přes to, že jsem přesvědčen, že učit by se měly děti ve škole, je mi jasné, že zejména v současné situaci se s nimi alespoň občas učit musíte. Vyhledávejte si dopředu zajímavé zdroje, kde je je učivo prezentováno poutavě. Takových je hodně a když vystihnete správný okamžik, kdy je dítě sdílné, kdy se svěřuje, tak pokud se na jeho svět napojíte, pak bude snadné se zeptat na jeho názor, co se mu v daném zdroji líbí. Pokud vytvoříte okamžiky podpory hravosti a zvědavého objevování, pak i krátké chvíle budou mít dlouhodobou hodnotu. Když za mnou dcera přišla s žádostí o pomoc s učením, tak jsem ji ukázal, jak je možné se lépe učit kreslením analografiti a navázal to na počítačovou hru, kterou hrála. Velmi snadno pochopila vztahy, které si předtím neuvědomovala. Tak jsem zasel semínko, které v čase vedlo k tomu, že se učí snadněji. Obě dcery jsem po malých kouscích dovedl k jinému a efektivnějšímu učení.
Heslo pro růst inteligence zní: „Nechcete-li být debilem, rozlučte se večer s mobilem.“ Postupně diplomaticky upravte jejich trávení s počítačem a mobilem – devadesát minut před spaním je důležité odložit všechny displeje, protože vyzařují modré světlo narušující kvalitu spánku souvisící s paměťovými procesy a následně pozorností ve dne. Mimochodem to platí i pro dospělé. Narušování spánku je jednou z příčin problémů s psychikou a rozvoje mozkových demencí. Pokud někoho napadne, že děti neposlechnou, tak to je o celkové atmosféře, která je v rodině nastavena. Přenastavování nelze dělat násilím, ale jen diplomaticky a po kouscích. Změnit druhého naléháním bez toho, že se do něj vcítíme, snažit se pochopit jeho svět, bez toho, že bychom se o něj opravdu zajímali, nelze.
Ano, opravdu za každou cenu, a to i v případě, když dítě přinese ze školy špatnou známku. Ve školách neučí jak se děti mají učit. Není to tedy jejich chyba. Vedl jsem rozsáhlý výzkum a řešení jsem popsal v knize Ovládněte svůj mozek. Když vám dítě doma odříká například básničku nebo slovíčka a druhý den ze školy přinese špatnou známku, tak to s největší pravděpodobností znamená, že ho ve škole vystresovali. Jde o neprofesionalitu pedagogů, kteří ničí motivaci. O to víc potřebuje vaše dítě podporu. Svým dětem jsem ji dával tím, že když přišly ze školy s jedničkou či dvojkou, tak jsem se zvědavě ptal: „Super, jak jsi to dokázala?” a tak jsem je alespoň v podvědomí naváděl na pochopení, že použili postup, který vede k úspěchu. Když dostaly takové ocenění, tak pak navíc získaly motivaci a i chuť přijít se poradit.
Vytrvejte a podporujte je v objevování pro ně zajímavých zdrojů učení, protože tak jim dáte jednu z nejdůležitějších věci pro život. Alespoň tak, že necháte po bytě i v koupelně chytré knížky. Mozek, který se přestane učit, protože si nechal vsugerovat, že učení je mučení, bude v životě odsouzen k problémům až strádání. Umět se rychle a efektivně učit je zásadní konkurenční výhodou ve světě budoucnosti. Umět prezentovat, takříkajíc prodat, co člověk umí je klíčem k prosperitě. To standardní školy nenabízí a proto již desítky let nepřipravují na život. Zůstávají tak příkladem hesla: „Šedivá je teorie, zelený strom praxe.”
Učitel, který se orientuje ve vývoji civilizace dělá vše pro to, aby inspiroval. Má rozhled a chápe, že jeho předmět není jediný a už vůbec ne nejdůležitější. Dokáže propojovat vědy exaktní i humanitní, povzbuzuje studenty k přehledu, ale dává jim tvořivou podporu pro to, aby mohly rozvíjet své nejsilnější stránky. Ví totiž, že jen člověk, který dělá práci, která ho naplňuje, tak ji dělá nejlépe. A zrovna tak rodič, který si přeje to nej pro své děti zařadí do svého života drobné kroky, kterými rozvine svou schopnost tvořit podporující domácí prostředí. Moudrý rodič učí svým příkladem zrovna tak jako moudří učitelé ve školách. Kvalita vzorů určuje výsledky. Lidé, kteří to nechápou bohužel zavádí na zcela zcestné myšlení velkou část mladé generace.
Nadcházející doba bude mít spolu s budoucností stále vyšší nároky na každého, děti nevyjímaje. Pomozte jim získat zdravé sebevědomí a naučte je, jak lépe pracovat s informacemi a pamětí. Jak na to se dozvíte v kurzu Jak lépe pracovat s informacemi a trénink paměti. Během velmi krátké doby se budete moci stát králem paměti a předat svým potomkům nejdůležitější věci pro přežití. Přijdete sami nebo spolu?