CO BY SE MĚLO LÉKAŘŮM ZAKÁZAT?

Slyšeli jste o tom, že by se na lékařských fakultách vyučoval předmět Etická a psychologická komunikace s pacienty? Takový předmět by byl pro zlepšení stavu pacientů naprosto klíčový. Protože bez něj lékaři, psychiatři a psychologové nevědomky sugerují pacientům přesný opak toho, co jim chtějí říci. Posuďte sami:

“Už to lepší nebude.”
“Ve vašem věku už se to bude jen zhoršovat.”
“Nedělejte si starosti.”
“Nebude to dlouho trvat.”

Když takové věty zazní z úst lékaře, autority v bílém plášti, tak je to závažná chyba. Stejně jako věta: “Vaše nemoc je nevyléčitelná.” To je také nevhodný výrok. Proč? Má lékař úplně všechna dostupná data o dané nemoci? Má informace z celého světa? Pokud ano, jakou má záruku, že předchozí léčby byly vedené nejlepším možným způsobem bez chyb? A teď si představte, jak na takový výrok zareaguje psychika pacienta. Vezme mu veškerou víru, naději a energii, kterou by mohl vynaložit na své uzdravení. Tento výrok často způsobí nocebo efekt – mysl pacienta začne intenzivněji prožívat chorobu, protože je oslabená sugescemi lékaře. Od lékaře a nemocničního personálu by přitom pacient měl dostat nejlepší možnou psychickou podporu pro své uzdravení. Objektivní by bylo, kdyby řekl: Vaši nemoc nedokážeme na našem pracovišti léčit. Pak by nemocný věděl, že má smysl hledat jiné zdravotnické zařízení, jiného lékaře.

Mnoho lidí má ve svém okolí osoby, které dostaly podobnou “nálepku” jako nevyléčitelná nemoc nebo neplodnost a přitom se dnes těší dobrému zdraví a na kolenou chovají děti nebo vnoučata. S etikou lékaře nemají výše uvedené výroky nic společného a neměly by zaznít ani z úst odborníka v jakékoli jiné pomáhající profesi.

Co vám říká zdravotní sestra?

Už vám někdy řekla při odběru krve nebo při aplikaci injekce: “To nebude bolet”? I tento výrok je chybný. Jakkoli může být bolest malá, každý člověk má práh vnímání jiný. Bolest vede k rozčarování a ke ztrátě důvěry v lékaře. I když si pacient racionálním myšlením takový výrok omluví, přesto jeho podvědomí vnímá zdravotnický personál jako osoby, které lžou, a kterým by byla chyba věřit.

Mnoho tragédií bylo vyvoláno výrokem lékaře, který v televizi nebo novinách komentoval násilný čin, a oznámil, že si dítě z místa činu ponese doživotní následky. Takové potvrzení oznámené široké veřejnosti může svou sugestivní mocí ohrozit vyléčení tohoto dítěte. Moc slov v médiích a masmédiích by byla na samostatnou kapitolu. Novináři, redaktoři a osobnosti vystupující v médiích by samozřejmě měli také vědět, jaká slova volit, aby se vyhnuli vytvoření mnohaletých nebo celoživotních bloků.

Kdo je pro vás autorita?

V běžném životě je takovou autoritou náš nejbližší člověk. Vyprávění na rodinných setkáních typu: “Je po dědečkovi, tomu to ve škole také nešlo.” Nebo: “Měla těžký porod, tak nemůže být tak bystrá,” jsou také chybná. Mohou se stát nechtěným prokletím nebo sebenaplňujícím proroctvím. Protilékem na ně jsou propracovaná hypnoterapeutická sezení. Bohužel je na ně slabé použít jen sugesci typu: “Odpouštím svým rodičům/příbuzným.” To je zastaralý postup z 50. až 70. let minulého století.

Ve své hypnoterapeutické praxi se často setkávám s klienty, kteří prošli rukama mnoha lékařů, psychiatrů, psychologů, kteří jim chtěli pomoci, ale nevěděli nic o síle slov, o neurolingvistickém programování a o etické komunikaci s pacienty. Proto všem lékařům, sestrám, zdravotnickému personálu, psychologům, koučům, terapeutům a hypnoterapeutům doporučuji celoživotně se vzdělávat a trénovat se v komunikaci. Například tímto specializovaným výcvikem NLP s nejmodernějšími postupy.

Přijdou-li někomu mé výroky na adresu vysokých škol a jejich absolventů příliš ostré, zvažte, prosím, které školy nabízí celoživotní vzdělávání s ohledem na nejmodernější vědecké výzkumy a objevy. Škody napáchané psychologickým amatérismem ve školách se podepisují na rostoucím množství lidí s depresemi, podceňováním, trémou z vystupování na veřejnosti, extrémním perfekcionismem, oslabením imunitního systému a v důsledku i na zbytečných úmrtích. Nadbytečně stoupá množství předepisovaných antidepresiv. Tomu všemu bychom se měli postavit tím, že maximalizujeme naši vlastní profesionalitu a vliv, který jako lidé v pomáhajících profesích máme k dispozici. Pomáhejme kvalitně a efektivně. Můžeme tím dát lidem desítky let naplněného života bez stresu, fobií, podceňování a nemocí. DOSLOVA.