Ztratil jsem se v drilu a našel v hypnóze. Moje cesta k angličtině.

Dnes se svěřím s něčím, co jsem dosud nezmínil. Než jsem se začal intenzivně věnovat hypnoterapii a pomohl stovkám lidí k větší pohodě a klidu, zrodilo se ve mně jedno přání. Touha poznávat a učit se od velikánů.

Jezdil jsem do Karlových Varů na kouzelnický festival Šari Vari a vídal tam hvězdy v oboru magie. Jedním z nich byl kouzelník a psycholog vystupující pod jménem Serip. Chtěl jsem se naučit anglicky, němčina se mi vůbec nelíbila.

Bylo to v osmdesátých letech, kdy jsem chodil na střední školu a každý týden jsem zažíval stres, zejména kvůli naší ruštinářce. Stres z učení jazyků ještě podpořil kurz němčiny, který mi rodiče naplánovali na letní prázdniny. Profesor Senf z Vídně byl sice příjemnější než učitelka ruštiny, ale nastavil dril, který byl až ohromující.

Tehdy jsem ještě nerozuměl mozku, a jako většina věřil, že dril je ta správná cesta. V devadesátkách jsem absolvoval řadu kurzů angličtiny a nechal se zlákat na kurz do Brna, kde měla být v kurzu využita hypnóza. Bohužel tzv. Nepustilova metoda byla opět jen bezduchý dril. Za celý týden nám přečetli jednu relaxaci a pustili druhou z kazety. Tu sice krásně namluvil Jiří Bartoška, byla příjemná, ale to nestačilo. Nadrilované se z hlavy vypařilo, protože trvanlivé paměťové vazby nevznikají drilováním v lavici bez zážitků.

Jak se naučit jazyk, když nás brzdí metody, které jsou jen na oko?

Kdy nám dril pomůže získat známku, ale ne schopnost myslet a mluvit v cizím jazyce? Postupně jsem začal chápat chyby různých metod.
V dětství jsme se přece naučili mluvit:

• bez drilování,
• bez vysvětlování gramatiky,
• bez čtení definic a memorování slovíček.

Učili jsme se jazyk díky interaktivnímu prožívání všemi smysly, nikoli čtením a opakováním pouček. Než jsem to plně pochopil, trvalo to roky. A stálo mne to tisíce hodin experimentování. Například jsem zkoušel návody na „superlearning“ z knihy novinářek Ostranderové a Schroederové o tajných výzkumech za železnou oponou. Tehdy jsem netušil, jak zkreslené a nepřesné byly jejich závěry. Odváděly mne od paměťových principů, které kouzelníci používají stovky let.

Mnohé šokuje, že dcera lorda Byrona, Ada Lovelace, vytvořila první známý algoritmus pro teoretický počítač. A že Giordano Bruno byl mimo jiné upálen i kvůli magickému paměťovému systému, který vyučoval na univerzitě, ale odmítl jej sdílet se šlechticem, který „toho vědění nebyl hoden“.
Naštěstí jsem se k těmto principům vrátil oklikou.
Ve Zlíně jsem absolvoval devítidenní kurz s desugestopedy vyškolenými profesorem Lozanovem. Zažil jsem něco zcela jiného než uváděly novinářky. Bylo to nečekané. Žádné jógové dýchání a poslouchání slovíček mezi nádechem a výdechem. Žádná učebnice s hromadou klasických cvičení. Všechno předtím co jsem zažil mi přineslo jen málo. Nový přístup mi otevřel celý svět. Díky ponoření do jazyka tímto způsobem zmizel i panický strach z mluvení. Mohl jsem tak vyrazit do zahraničí a učit se přímo od špiček v psychologii.

Možná máte jiné důvody, proč ovládnout angličtinu. A možná i vy máte za sebou spoustu pokusů.

Motivace je klíč, ale jen tehdy, když jí člověk opravdu rozumí.

Bez pochopení toho, jak funguje paměť pro tak komplexní věc, jako je jazyk, to nestačí. Ano, se silnou motivací to časem půjde, ale proč by to mělo trvat roky?

Po desetiletích ladění původní Lozanovovy metody, po konzultacích s jeho lektory, po testování na stovkách účastníků kurzu Angličtina s hypnózou (a více než 3700 absolventech mého online programu Anglicky fantasticky), se s vámi mohu podělit o všechno poznání.

Moje životní mise se tím naplnila. Propojil jsem poznatky paměti, hypnózy, psychologie i kreativity. Díky těmto principům jsem se dostal do světové špičky v oblasti paměti, nejen pro soutěž, ale hlavně pro každodenní použití. Poznal jsem lektorky, které chtěly učit jinak. Protože jakmile se studenti zamilují do učení, staré způsoby přestávají fungovat. Žádné učebnice s krátkým příběhem, následovaným stránkou cvičení a desítkami slovíček. Učit lze prožitkem, hrou, v uvolnění, s radostí a bez tlaku.

Kurzy, které jsem vytvořil, jsou nejen o obsahu, ale i o tom jak využívat mozek, aby se lépe soustředil a skvěle pamatoval.

Je tu ale jeden paradox.
Tento styl výuky je velmi příjemný pro studenty, ale extrémně náročný pro lektory.

Psychologie je klíčem k úspěchu

Proto jsem měl na učitele vysoké nároky. Jejich autorita ovlivňuje mysl stovek lidí. Těmi nejlepšími, kteří prošli mým sítem, jsou Hanka (alias Joy) a Petra (alias Cindy). Spolu jsme vytvořili kreativní a humánní přístup k tomu, co se ve školách označuje jako těžké.

Těžké? Už jen tímto slovem sugerujeme lidem obtížnost. Právě proto se původní metoda jmenuje desugestopedie. Slova totiž aktivují v mozku asociační okruhy. Proto existují zakázané formulace.

Například:
„Nalistujte si stranu 29, cvičení 5a. Pusťte se do práce.“

Mozek se učí, jak už říkal Komenský hrou. A žádná hra nemůže být autentická po podobných větách. Výzkumy potvrzují, že už jen pojmenování činnosti jako „práce“ snižuje kreativitu a schopnost řešit problémy.

Pustil jsem se do revoluce, která trvala desítky krásných let.

Vytvořil jsem vlastní metodu, která spojuje to nejlepší z hypnózy, psychologie učení, tréninku paměti, kreativity, a dnes i virtuální a rozšířené reality. Dnes se angličtině věnuji už jen okrajově. Ale je to moje láska, moje dítě. Něco, co se nedá opustit. A právě proto otevírám kurz angličtiny už jen výjimečně.

Týdenní kurz Angličtiny s hypnózou a virtuální realitou je:
pro ty, kteří mají strach,
pro ty, kterým bylo vsugerováno, že to nedají,
pro ty, kdo roky zůstávají na začátku nebo se bojí mluvit,
pro ty, kdo touží cestovat,
pro ty, kdo si chtějí jednou přečíst knihu v originále nebo sledovat film bez titulků.

Pokud cítíte odhodlání přestat odkládat a udělat zásadní krok k ovládnutí angličtiny, těším se na osobním setkání v kurzu angličtiny.

Sdílet: