+420 775 552 099

kancelar@liborcinka.cz

ŽIJEME V PRUDCE SE MĚNÍCÍM SVĚTE A VE ŠKOLÁCH SE STÁLE PŘEDÁVAJÍ DATA, KTERÁ JSOU ODTRŽENA OD REALITY, ŘÍKÁ LIBOR ČINKA

Libore, jak vnímáte současný vzdělávací systém?

Vzdělávací systém by měl vzdělávat. To zdánlivě dělá, ale ve skutečnosti – a skutečnost se týká současnosti – v tom žalostně selhává. Je rok 2022 a až na pár světlých výjimek (pár osvícených lidí ve vedení škol, pedagogů) se ve školách předávají data, která jsou odtržená od reality. Nejen studenti středních a vysokých škol, ale už ti na základních školách cítí, že jim jsou stovky hodin sdělována pro život irelevantní data. Nikoli v posledních letech, ale už desítky let žijeme v prudce se měnícím světě. Mezi klíčové faktory pro tuto civilizaci patří schopnost učit se rychle, ale vzdělávací systém neposkytuje ani za roky studia podstatné rady v této otázce.

Výzkum, který už roky vedu, prokazuje, že vysoce přes 90 % absolventů škol nemělo ani jednu hodinu věnovanou praktickým návodům efektivního studia. Ale tyto návody máme díky výzkumům mozku a paměti už desítky let.

S čím za Vámi lidé nejčastěji přicházejí v souvislosti s učením a prací?

Přichází přesvědčení, že chyba je v nich a chtějí ode mě psychoterapii zaměřenou na problém se zapamatováním a s pozorností. Často jsou přesvědčení, že jsou líní a chtějí, abych je v hypnotickém transu naprogramoval na to, aby se byli schopní memorovat na zkoušky a překonat odkládání příprav na zkoušky nebo psaní diplomových prací. Ale skutečně vzdělaný terapeut musí přemýšlet v souvislostech, a proto k tomu tak přistupuji. Zaprvé je potřeba odsugerovat přesvědčení, že chyby jsou v nich. To souvisí s neuvěřitelnou slepotou vzdělávacího systému, který nedělá nic proto, aby opravdu naučil studenty, jak se učit. Před pár lety proběhly v médiích zprávy, že bude-li mít Ministerstvo školství peníze, začne učit učitele, jak se mají studenti učit. To by přeci měla být samozřejmost – představte si například, že by firma typu Škoda přijala zaměstnance a řekla jim, že se mají naučit, co k práci potřebují, aniž by jim k tomu dala praktickou podporu. To by bylo velmi drahé učení způsobem pokus – omyl. Jenomže vzdělávací systém opustil už před stovkami let osvědčený model, kdy mistr učí své žáky tak, že s nimi tráví čas a svým příkladem jim ukazuje, jak myslí, jak postupuje a jak tvoří výsledky. Nejlépe se učíme příklady v praxi. Školní abstrakce jsou v naprosté většině odtržené od reality a příliš velké množství pedagogů nejen není vzorem, ale je doslova antivzorem pro reálný život. Lidské podvědomí totiž odmítá přijímat informace, jestliže nedochází ke kongruenci ve vysílání informace na logické levomozkové i pravomozkové rovině zároveň.

Pro pochopení uvedu častý příklad: Učitel přednáší ekonomickou látku týkající se podnikání, ve které je však teoretikem, protože sám nikdy nepodnikal, a to se zákonitě projeví v jeho nervovém systému. Na úrovni dat sice může sdělovat mnoho z toho, co bude chtít po studentech, ale jeho podvědomí překládá nezkušenost do řeči těla a podvědomí studentů tento nesoulad na podprahové úrovni registruje. Není pak chybou studentů, že nepřijali pozorně informace, protože jejich podvědomí je chrání před přijetím rozporné, a tedy pro život potenciálně nebezpečné informace. Typickým příkladem byla situace po revoluci, kdy ruštinářky začaly učit angličtinu nebo když dnes učitelé suplují předmět, který neovládají.

Když se opravdu zamyslíte a zavzpomínáte na ty učitele, kteří Vám dali do života něco, na co s radostí a s láskou vzpomínáte, tak budete velice blízko pochopení toho, že naučit mohou jen lidé, kteří nejen danou oblast ovládají, ale mají touhu ji předat a dělají to laskavě a moudře. A pokud někdo vzpomíná na drsného učitele s tím, že to byl ten, který mu něco předal, pak to bylo jen z důvodu nějakého hodnotového propojení. Je projevem nezralého a primitivního ducha, vypustí-li pedagog z úst věty typu: „Když jsem se to tak musel naučit já, tak oni taky,“ či „Jedničku může dostat jen Pán Bůh, dvojku já a nejlepší žáci trojku.“ Řada rodičů se pro svou vlastní nepříjemnou zkušenost dovolává přísných učitelů a drilů, aniž tuší, že se stali obětí Stockholmského syndromu. Znovu, jakožto psychoterapeut specializující se na efektivní učení s více ja dvaceti pětiletou praxí v terapii i ve výuce zdůrazňuji, že skutečně účinné učení se může odehrávat pouze v atmosféře moudré, přátelské a rovnocenné komunikace. Díky tomu jsem dovedl tisíce lidí za krátkou dobu k takovým výsledkům v oblasti paměti, efektivního učení a zvládnutí angličtiny, které do té doby považovali za pro ně nedostupné.

Jak může ovládnutí strategií rychlého čtení a efektivního učení změnit život?

Stačí se rozhlédnout a všimnout si rychlosti změn a pochopit, že žijeme ve věku hyperkonkurence. Už dávno nestačí umět to, co stačilo v minulém století. O pracovní místa se uchází velké množství uchazečů a jen ten, kdo oslní a vynikne mezi ostatními, má šanci na naplněný, radostný a bohatý život.

Je nesmysl vybírat si práci jen kvůli penězům, titulům a pozicím, kterých jednou člověk může dosáhnout. Práce je prostředkem k naplněnému životu, a proto je důležité být flexibilní, přestat plýtvat časem, rychleji než většina ovládnout to podstatné a mít možnost si díky tomu práci vybírat. Je důležité umět co nejlépe prezentovat to, co člověk umí, což však bez znalosti fungování mozku dobře nelze. A protože mé klienty učím tyto znalosti a proměňujeme je při tréninku do praktických dovedností, umí pak zacházet se svým mozkem a jsou schopní prezentovat své myšlenky efektivně. Vedlejším produktem se tak stává možnost lépe předávat informace například svým podřízeným a dosahovat tak v týmu mnohonásobně snadněji libovolných cílů. Nebo motivovat druhé k tomu, aby je přijali na pozici, kterou chtějí.

Od kdy tyto metody předáváte dál?

Každý se vyvíjí, a jakkoli školím od začátku devadesátých let, tak teprve až po asi deseti letech praxe a výcvicích u světových špiček v oblasti psychologie jsem se v souhrnu schopností dostal na úroveň, která se alespoň z části přiblížila vysokým standardům – tedy mým vzorům z třídy osobností jako Georgi Lozanov, Richard Bandler, Paul McKenna nebo Michael Breen. A v současné době jsem na cestě přiblížit se umění lidí jako je John Overdurf či byl Milton H. Erickson.

Jak intenzivní trénink probíhá?

Ptáte se dobře, trénink je intenzivní, avšak pohodový. V průběhu provedeme velké množství cvičení, pozorování, analýz a testů. Doplníme to, co účastníkům chybělo a ladíme to, co jim začíná jít pro ještě lepší výsledky. Provedl jsem syntézu nejefektivnějších postupů používaných ve světě a zbavil je nadbytečností. Díky absolvovaným výcvikům (přes 1400 hodin) psychologie a hypnoterapie mohu nabídnout úroveň, která je výjimečná i ve světě. Výcvik je místy hypnotizující a také obsahuje interaktivní cvičení a diskuse mezi účastníky, to aby se vzájemně obohatili studenti i lidé, kteří mají školy dávno za sebou. Výsledkem je mnohonásobně zrychlené čtení, studium a lepší pamatování.

Pro koho je kurz rychločtení určený?

Odpovím nejprve opačně. Kurz není určený pro ty, kterým bylo nařízeno tam jít, tedy těm jejichž rodiče či zaměstnavatelé to po nich chtějí, ale oni sami nemají zájem. Naopak každý, kdo se chce rozvíjet, snadněji studovat, rychleji pracovat, dokázat rychle vyhledávat podstatné informace a být tak mnohonásobně úspěšnější při studiu nebo ve svém zaměstnání, je vítán. Kurz je vhodný pro maturanty, studenty vysokých škol, právníky, vědecké pracovníky a všechny ty, kteří pracují s obrovským množstvím materiálů a dat. Velice mne těší zájem a účast pedagogů, kteří chtějí lépe porozumět procesům soustředění a zrychlenému učení, a kteří tak mohou díky výcviku získat zkušenosti, které mohou předávat dál. Těšíme se na každého, kdo vloží svou pozornost a touhu do „upgradu“ svého mozkového potenciálu a zjednodušení si života.

Libor Činka
Hypnoterapeut, který učí lidi používat mozek na maximum.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů