"Využívejte superpočítač mezi vašima ušima"

Proč ignorovat školní vysvědčení – pro rodiče a oběti nemyslících pedagogů

Blíží se vysvědčení a tresty. Kdo by však měl být potrestán ? Nemyslící pedagogové.

vysvědčení a chyby známkování

Jakmile více promyslíte následující, budete se moci osvobodit od zla školního hodnocení, které skrytě ovlivňuje celý život. V životě si nás dovolují hodnotit lidé, kteří neumí vysvětlit jak se učit. Přesto jim věříme.

O testech a logice hodnocení – z knihy Ovládněte svůj mozek

Zákon zkoušení: To, co žák neumí, učitel zjistí během 1 minuty a to, co umí, ho nezajímá. Murphyho zákony

Když dovolíte, naučím Vás myslet. Myslet na vyšší úrovni než je běžné. I tato kniha je testem. Testem Vaší zralosti existovat v této době a trochu i testem, zda dokážete vytvořit a žít tak kvalitní život pro sebe a druhé, že to o kousíček pomůže změnit teto svět. Ne najednou, ne vše, ale alespoň o kousek. Když totiž začnete mít rádi svůj mozek, začnete růst. A když začnete růst, tak budete inspirací. Té je totiž stále málo. Takže teď jste už možná pochopili, za jakým smyslem ještě jdu a proč jsem napsal další knihu. Chci, abyste byli těmi, kteří budou spokojení, šťastní a nebudou muset přicházet do mé ordinace s depresemi. S depresemi z problémů ve škole či práci. Po pravdě už mne to dost zmáhá, vidět každý týden oběti vzdělávacího systému a v něm používaných metod testování. Nejen, že nás neučili myslet, ale hlavně nám vsugerovali obtížností a zejména nepříjemností výuky, že tak to ve světě má být. Spousta rodičů říká, že nespravedlnost ve škole děti připraví dobře do života: „Alespoň je to připraví na to, že život není spravedlivý.“ Takže hurá, ponechejme svět takovým, jaký je. Nechť je plný drsnosti, neprofesionálního až hrubého zacházení jak ve škole, tak následně v zaměstnáních, kde školou vychovaní drsňáci ruinují životy druhým. To není myšlení, které jsem ochoten podpořit. Chci nahradit složitost učení jednoduchostí. Chci nahradit pseudo-logické školní myšlení z doby Marie Terezie myšlením odpovídajícím 21. století. … Země Komenského zaspala, respektive učitelé nepochopili nic, zdůrazňuji NIC podstatného z jeho mnoha nadčasových myšlenek. A pokud pochopili, tak mne zaráží fakt, že to nepoužívají.

Dodnes většina učitelů nedělá to, o čem J. A. K. psal před více než 350 lety. Kde je škola hrou? Kde je škola, do které se studenti těší? Kde je škola, ve které třetinu doby žáci rozvíjejí své tělesné zdraví a pohyb? Kde je škola, kde se žáci naučí mluvit cizím jazykem, aby se po pár letech v pohodě domluvili i v cizině?

Že takové jsou? Ano, ale je jich nesmířně málo. Jde o pověstnou jehlu v kupce sena. Kdybych věřil na Boha a uvažoval na téma: Spíš projde velbloud uchem jehly než…, tak bych chtěl, aby do nebe mohli projí jen ti učitelé, kteří dodržují Komenského principy a žáci na ně vzpomínají s láskou i po dvaceti letech. Měli by to být jen ti inspirující učitelé, kteří se stali lidským vzorem pro své studenty. Jenomže vzorem se může stát jen skutečně velká osobnost, nikoli jen jako papoušek přednášející namemorované texty, které se učí každý rok dokola, aby o tom dokázal studentům přednášet, zdařile to zapomněl a za rok se to učil znovu. Zní to divně? Jenomže to je drsná realita.

Setkal jsem se s řadou pedagogů, kteří mi při vyprávění o potížích se studenty a strastech jejich povolání prozradili to, že se stále dokola učí to, z čeho zkouší studenty a pak je známkují třeba u maturity z toho, co si před nedávnem sami opakovaně „nabušili” do hlavy! Není to divné, že lidé, kteří říkají: „Učte se, učte se,” to sami nějak neumí? Umí dokolečka opakovat nesmyslné jednání, přestože je neproduktivní. Umí se řídit našprtanými poučkami a tak urputně je opakují, že tomu sami uvěřili. Stokrát opakovaný nesmysl se stane pravdou. Opakování je matka moudrosti. To zní dobře a zdánlivě neprůstřelně. Kdyby se však učitelé opravdu zabývali tím, jak se mozek učí, tak by si dávno všimli, že si spoustu věci pamatují, aniž se šprtali a opakovali. Co takto vzít běžné životní zkušenosti a ukázat na nich, co funguje? CO FUNGUJE. Ano, tím se budu zabývat. Nebudu Vám říkat, že se máte učit, protože to je stupidní výrok, když není doplněn vysvětlením jak.

Chcete mi tvrdit, že ve školách se učí, jak se učit, Tak prosím zabrzděte. STOP. Nejčastější příčinou problémů v životě je zacyklování se v starých a neproduktivních myšlenkových vzorcích. Představte si křečka, jak běhá v kolečku. Tak se chová příliš mnoho lidí. Myslí si, že když budou rychle běhat, že je to dostane k cíli. Ve skutečnosti k cíli člověka dostane nejčastěji to, že zpomalí, zastaví a vystoupí z kolečka, ve kterém dlouhou dobu běžel. Pak se může nadechnout a začít uvažovat mimo vyběhané koleje. Namísto toho, abyste uvažovali jako ostatní, a tedy většinou neúspěšní, zamyslete se do hloubky.

Kolik jste měli na základní škole hodin návodů na téma Jak se učit? Kolik hodin předmětu zaměřeného na to Jak se učit jste měli na základní škole? Slovo základní sděluje, že jde o základ, že? A já předpokládám, že proto, aby se lidé bylo schopni učit, tak by jim to měl někdo vysvětlit a vést je k tomu. Upřímně se zamyslete. Kolik hodin něčeho takového jste měli? Myslete na to číslo. Domnívám se, že kdyby na jeden rok základní školy připadala jedna taková hodina, tak to není přemrštěný požadavek, že? Tedy řekněme 8 hodin na základní škole. Pak by se základy mohly prohloubit na střední škole, gymnáziu či jiné odborné škole. Další 4 hodiny. Kdo studoval na vysoké škole, ten by získal vysokou školu v tom jak se učit. Tedy další řekněme 4 hodiny. Sečteno 16 hodin. Měli jste alespoň polovinu? A co myslíte, že mi už roky odpovídají lidé, kterých se ptám na svých kurzech. Dokonce jsem proto na internetu vytvořil anketu. Můžete se jí zúčastnit a zapsat tam Vaše odpovědi. Kolik hodin na základní škole. Kolik hodin na střední… atd. Pokud jste jako většina lidí, tak jste měli sotva 1 až 2 hodiny za celou školu! To je další důvod, proč jsem napsal tuto knihu.

Žijeme v paradoxním světě vytvořeném pseudo-inteligentním myšlením nemyslících PedagoPapoušků opakujících „Učte se, učte se!”. Tito lidé vedou naši civilizaci k downgradu. Ano, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Jenomže dobrý úmysl v dnešní době nestačí. Dnes je potřeba být expertem, který myslí logicky. Jenomže ani logika se ve školách nepraktikuje. Tu a tam se někde učí v rámci matematiky, nicméně se ve školách praktikuje, a tedy sugeruje podprůměrně a nikoli inteligentní myšlení. Každý den, po dobu minimálně 8 let je lidem sugerováno školní myšlení a hodnocení.

Jak mám vědět, co jsem řekl, dokud jsem na to neslyšel odpověď?

Norbert Wiener

 

V životě si nás dovolují hodnotit lidé, kteří nejenže nevysvětlí jak se učit, ale dovolí si hodnotit známkami lidé, kteří si ani neověřili, zda jejich prezentace byla tak kvalitní, že jejich zákazníci – ano žáci a studenti jsou zákazníci – porozuměli. Jak řekl J.W.Goethe: „Chceš-li dostat chytrou odpověď, musíš položit chytrou otázku.” Mnozí učitelé si vůbec neověřují, zda studenti porozuměli. Někteří se sice zeptají, ale protože je nikdo neučil, jak správně komunikovat, tak se zeptají: „Rozuměli jste tomu?” Je to správná otázka? Ne! To je totiž uzavřená otázka, na kterou se odpovídá  „Ano” nebo „Ne”. A zamyslete se opravdu do hloubky, kdo má odvahu říci, že nerozuměl? Vždyť neporozumění je považováno za hloupost. Odpověď studentů „Ano” není pro přednášejícího správnou zpětnou vazbou. Z toho se nedozví, co studenti pochopili dobře a co jim ještě uniká. Že mají učebnice a mohou to nastudovat? Jakmile prostudujete tuto knihu, tak podobně jako řada světových odborníků budete při zkoumání učebních materiálů vědět, že by měly být zakázány do té doby, než budou přepracovány, aby byly kompatibilní z hlediska pravidel fungování lidského mozku. Což by v 21.století mělo být samozřejmostí.

Pro život platí to samé, co pro proces vyučování. Učitelé učí ve školách, lidé v zaměstnání učí nově nastupující zaměstnance. Jestliže si kdokoli přivlastňuje právo hodnotit porozumění druhých lidí ve vztahu k tomu, co jim řekl, tak musí přijmou fakt, že ten kdo předává informaci je vysílačem a jako takový je odpovědný za kvalitu přenosu. Jde-li o přenos zcela nové informace, musí si ověřit, zda posluchač, a tedy přijímač informaci přijal. Správná zpětná vazba může vzniknout například otázkou: „Jak jste tomu rozuměl?” To je otevřená otázka, která vede k tomu, že tázaný může odpovídat, rekapitulovat vysílajícím přednesené. Podle toho pak vysílač ví, zda je potřeba ještě něco vysvětlit, či zda bylo přenosu dosaženo. Lze samozřejmě použít i test na ověření, avšak test zjišťující přenos nesmí být na známky, protože má ověřit to, nakolik se vysílači podařilo přenést informaci! Ať už je zpětná vazba dělána jakkoli, tak poprvé nesmí dojít k hodnocení přijímajících.

Co by se stalo, kdyby se zde prezentované začalo ve školách i jinde používat? A co se děje, když se to nepoužívá? Možná už tušíte, že známky udělované ve školách jsou bez toho mechanismu správné zpětné vazby vlastně sebeznámkováním schopnosti učitelů. Jde-li o špatné známky, tak to svědčí v neprospěch učitele, nikoli žáků. Umět prezentovat tak, aby studenti pochopili je práce, za kterou jsou pedagogové placen. Bez uvedené zpětné vazby a v atmosféře, která vládne v mnoha školách, kdy jsou dotazy studentů a vysvětlující diskuze s vyučujícím považovány za obtěžující, vzníká to, čím je prodchnuta společnost. Jde o obavy ze zesměšnění z projevu neporozumění. Jestliže jde o posměšky druhých studentů vůči někomu ze třídy, pak je na pedagogovi, aby takové jednání dokázal diplomaticky odstranit. Tak vznikají fóbie a nízká sebevědomí. Zoufalý nedostatek výše uvedeného je příčinou toho, proč se jako psychoterapeut setkávám s lidmi, kteří se bojí. Bojí se mluvit před druhými, protože se bojí hodnocení. Hodnocení, které by zaútočilo na jejich sebevědomí. Bojí se říci svůj názor jak v práci, tak i v soukromí. Žijí pak život plný obav a stresu. Oběti výše uvedeného si nedovolí začít usilovat o povolání, které by je naplnilo. Bojí se, co by tomu řekli druzí. Bojí se být jiní než druzí papoušci. Kdo se bojí být jiný než ostatní, než průměr společnosti, ten nemůže být úspěšný.

Bát se či nebát, to je otázka.

Být průměrný a žít průměrný život plný zbytečných starostí a omezení anebo BÝT tím, kým chcete, a mít zdravé sebevědomí?

Já chci, abyste mohli být úspěšní v čemkoli, pro co se rozhodnete a co bude hodnotné pro Vás a zároveň i pro druhé. Časem to může být většina. V této knize Vás naučím, jak používat mozek v souladu s moderní psychologií. Budete se tak moci nejen lépe učit, výborně si pamatovat, ale budete moci i mnohem snadněji dosahovat vašich cílů.

Konec ukázky z knihy psychoterapeuta Libora Činky – Ovládněte svůj mozek

 

„To nejhorší, co můžeme dětem udělat, je poslat je do klasické školy. “
potvrzuje psycholožka J. Nováčková.

A opravdu všem velice doporučuji shlédnout TV video rozhovor Martina Veselovského s výjimečnou psycholožkou J. Nováčkovou.

Libor Činka

Libor Činka

Specialista v superpaměti, rychločtení, motivaci, informačním managementu, v dosahování nadstandardních výkonů a psychologii vlivu. Od roku 1992 vede tréninky pro vzdělávací společnosti a firmy.

Komentáře

  • Gabriela 28.06.2016 09:28

    Zdravím Vás a jsem ráda že jste. Je kupodivu že si každý učitel ve škole myslí že jen co on ví, je správné, je to až nemoc co nakazí naše děti . Já mám 5 dospělých dětí a z učiteli jsem se dlouho trápila o jejich pravdách, učení a výchově nyní, mám 12 vnoučat a stále se divím, že se za léta nic nezměnilo. Je to tím že se asi všichni učitelé učí na stejné české katedře a kupodivu až na Vás si toho dosud nikdo nevšiml. Ten pan učitel se hájí že nikdy nic nezapomene ale ,nejde o to co se naučíme ale o to co se učíme a to je podstatný rozdíl.Ostatně zbytek poisujete správně vy pane Libore a za to díky. Gabriela

  • Hana 27.06.2016 00:50

    Dobrý den, jsem mamka 8 leté dcery, která chodí do druhé třídy klasické české základní školy v Praze. Vše co je v článku napsáno je pravdivé, bohužel ve škole nereálné :-(. Modlím se, abych co nejdříve vydělávala dostatek peněz, aby mé děti mohli chodit do lepší školy.
    Myslím si, že velkou roli hrají také pocity, jestli učitelé přistupují k dětem s láskou a pochopením, nebo jestli spěchají honem honem ať už jdem domů…
    Moc vám všem děkuji 🙂

  • Honza 24.06.2016 21:23

    Jsem učitel v důchodu a to co se zde píše, vůbec neodpovídá realitě. Samozřejmě existují černé ovce, ale většina dnešních kantorů se z tohoto popisu naprosto vymyká. A kantor, který se každý rok znova učí látku, je postava z blbého románu.
    Nikdy jsem neuměl zeměpis, ale když jsem ho jeden rok musel učit, nikdy už odučenou látku nezapomenu. Jestli se chcete něco fakt dobře naučit, učte to někoho dalšího, dokonce to může být i váš pes. Není lepší metoda.

    • Libor Činka 24.06.2016 22:01

      Jsem psychoterapeut a setkal jsem se s mnoha tisíci lidí, včetně studentů středních a základních škol. Zdá se, že přišli o Vás, protože nikoli oni, ale spíše Vy jste z pohádky. Asi jako paní učitelka z TV pořadu Pošta pro tebe, kterou si pozvali děti, o které se starala na prvním stupni. Pozvali si ji po 50 letech a ona je takřka všechny znala jmény. Jen jak vstoupila a promluvila, tak bylo poznat, že vstoupil lidský vzor. Žádný pedagopapoušek, odříkávající nadrcené a pak známkující bez toho, že si dopředu ověří zda děti pochopily. Pro její hodnotový žebříček, pro její přístup si jí její studenti pozvali. Moc bych si přál, aby bylo do budoucna povoleno klonování takových učitelů s velkým U. V každém případě je potřeba do hloubky znát psychologii viz doplněný odkaz k rozhovoru s uznávanou psycholožkou.

      Libor Činka

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.