"Využívejte superpočítač mezi vašima ušima"

Kdo bifluje ten zblbne

Mnoho lidí obhajuje memorování – biflování dokola. Mají zkušenost, že když se dívají na seznam slovíček a přitom mají zakrytý překlad, tak podruhé, potřetí, jim to jde lépe. Netuší, že jde o iluzi ovládnutí. Vzpomínají si jen protože mozek má záchytné body. Je to podobné, jako když jde člověk něco udělat, po cestě zapomene, vrátí se do původního místa a tam si vzpomene. To je i důvod, proč si herci pamatují rozsáhlé texty. Prostředí, rekvizity, role jíž hrají, věty slyšené od druhých herců, hudba, místo v prostoru… pak působí jako spouště. Ale na první pohled nelogicky si často nedokáží vzpomenout na svá slova, když se nachází mimo scénu, nedokáží odříkávat roli od kteréhokoli bodu když se jich zeptáte mimo scénu. Jiné prostředí totiž nemůže snadno aktivovat komplexní soubor podnětů, které mají k dispozici na jevišti.

Rekonstrukce

Uvědomte si také fakt, že když policisté potřebují, aby si svědek vzpomenul, je potřeba udělat co nejpřesnější rekonstrukci, protože není možné si pořádně vzpomenout, když sedíte u stolu na policejním oddělení. To je výjimečná situace, proto je potřeba paměti pomoci.

A teď to převeďme do oblasti studia. Do mozku je potřeba si vypálit, že opakování stále stejným způsobem je matka tuposti. Pak si vzpomenete pouze v případě, že se objeví stejné impulzy. Tupě opakované byť stokrát zapamatování nezabezpečí. To dokazují nesčetné studie, které však pedagogové, spolu se základy psychologie „zdařile“ ignorují.

Nejde o to umět doslova opakovat věty, ale o to, aby mozek přijímal jazykové vzorce, které pak začne postupně přirozeně a pružně používat. Například proto trénink Anglicky Fantasticky, (který vznikal na základě 12 let zkušeností z kurzu Angličtina s hypnózou)  přináší ohromující řadu takových pestrých a provázaných vzorů. Urputně přetrvávající školní představa, že umět něco, znamená umět to zopakovat doslova, je z hlediska praktických výzkumů zcela zcestná. Vznikají pak jedinci mající maturitu z jazyka, kteří pak vystoupí na nádraží v cizině a najednou zjistí, že neví jak se domluvit o podstatných věcech, ale zato jim v hlavě zní smyčka z dokonale “navrčených vět” typu: “Puškin rodilsa v dvarjanskoj semje. Jevo vaspitivala krepostnaja ňáňa …” Učení není o memorování! To pochopí účastníci mých kurzů, (zejména AFO) jakmile projdou přesně podle návodu celým hravým procesem.

Stop depresi nejen z učení

Před časem jsem jsem o tom hovořil i na jednom webináři v souvislosti s depresemi. Kteří lidé se dostávají z depresí? Pacienti s depresemi, kteří popisují svět stále stejnými popisy se neléčí. Z depresí se dostávají ti, kteří popisují svůj život novými slovy, novými kombinacemi, které vznikají díky novým úhlům pohledů.

Je důležité pochopit, že žijeme v pestrém světě, kde prožíváme kombinace událostí popsatelných různými pestrými způsoby, v různých kombinacích. Tvrdé namemorování lineárních řetězců vět umožňuje použít je jen v situacích, které jsou co nejpřesněji odpovídající. Když člověk memoruje seznam slovíček, tak při následném čtení si je vybavuje hlavně protože prochází (obvykle abecední) řadou a proto se v mozku otevírají přístupy k následujícím slovíčkům. Pro aktivaci namemorované řady v podvědomí stačí už jen viděný obrázek na vedlejší stránce či jedno slovo ze sloupce slovíček. Jenomže v běžném životě se takové seznamy nevyskytují a proto se člověk lekne, když zjistí, že si hned nevzpomenul na to, co mu naskakovalo při pohledu do slovníčku. Proto je klíčová petrost. Pohledy na jazykové vzorce z různých úhlů pohledů. Sledování alespoň tří jiných zdrojů.

P.S.
Kolik stojí učení klasickými způsoby se dozvíte na  mém dalším webu v části Cena.

Libor Činka

Libor Činka

Specialista v superpaměti, rychločtení, motivaci, informačním managementu, v dosahování nadstandardních výkonů a psychologii vlivu. Od roku 1992 vede tréninky pro vzdělávací společnosti a firmy.

Komentáře

  • Tetička Ropucha 06.04.2018 09:29

    Ahoj, ten Puškin mě docela pobavil 🙂
    Spolupracuju občas s mladými lidmi z Ruska a z ukrajiny a s hrůzou jsem si uvědomila, že se po 11 letech intenzivního školního studia RUSKY NEDOMLUVÍM. Kolegyně, která studovala i na VŠ a z ruštiny má, tenkrát povinné, státnice je na tom úplně stejně.
    Sice bychom asi obě uměly povídat o „Sojůzu socialistíčeskoj vzajpómošči“, ale neumíme říct malému dítěti, aby si po použití WC utřelo zadek a umylo ruce.
    Schválně, co je dnes důležitější 😉

    Hezký víkend

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.