"Využívejte superpočítač mezi vašima ušima"

Jak se dostat z dálnice Deprese

Jak se dostat z dálnice deprese

Rozhodl jsem se, že si napíšu diagnózu. Padá na mne deprese. Sedím u počítače a přemýšlím o čem psát. Vím o čem, vlastně bych chtěl psát o mnoha věcech. Padá na mne depresivní pocit, že to vše nemůžu zvládnout. Takže občas vstanu, procházím se mezi kuchyní a pokojem a váhám. Moje motivace je oslabená. Nemám pocit potěšení. Jsou okamžiky, kdy jsem velmi produktivní a naopak kdy takříkajíc koukám do blba. Kdybych předchozí věty řekl u lékaře, tak mi napíše antidepresiva. Psychiatr by mi hned „přišil” diagnózu bipolární deprese.

To je totiž podle nich stav, kdy se střídá pasivita a nadměrná aktivita. No a to přesně mám. Jsem psychoterapeut a mám depresi z pasivity myšlení lékařů. Na fakultě se nadřeli definice a těmi operují v reálném světě. Pak ke mně přijde člověk a říká mi, že má depresi a bere na to antidepresiva. Věřte mi, že mám občas chuť na fyzické násilí na daném panu doktorovi. V průběhu hovoru se mi lidé svěří o jejich životě a objeví se například finanční problémy, starosti z práce, problémy se zvládáním přemíry činností. Příchozí se necítil dobře, někdo z jeho okolí se zmínil, že od doktora dostal léky a tak to také zkusí. Zázračné pilulky jsou mocným zaklínadlem. Když člověk dobře nespí, vezme si pilulku. (Přirozeně, vždyť TV reklama nás každodenně zásobuje „řešeními”. )

Problémy se spánkem jsou dle učebnic pro lékaře také projevem deprese, a proto budeme se spánkem válčit pomocí prášků. Asi bych si nějaké také měl brát, protože někdy taky hned neusnu. V mysli se mi totiž promítají útržky komunikace s klienty a přemýšlím, jak napravit tolik pitomostí, které byli lidem vsugerovány. Logicky mi vznikají asociace reagující na TV seriál, který sleduje moje žena. Je o lékařích, kteří podnikají složité operace. To by bylo OK, je to cosi jako dokument s reálnými lékaři a zdravotnickým personálem. Ti lidé opravdu přemýšlí a snaží se pomoci. Jenomže když pak slyším, jak komunikují s pacienty, tak mi hlava nebere, jak si mohou vytvářet tolik komplikací a překážek tím, že nepřemýšlí o tom, co vyvolají jejich slova v myslích pacientů. Sice jsou laskaví, ale vůbec nerozumí moci slov. Navíc předtím běžel pořad DoktorKa a mě vstávaly vlasy hrůzou, když jsem slyšel, co „modelovým” pacientům říkají odborníci. Doslova je naváží do problematických vzorců myšlení. „Nebojte se.” to je jen jeden z výroků, který naopak směřuje pozornost na problém. I když se některým uleví, protože jim radu řekl lékař, tak to bude mít velmi malou účinnost z dlouhodobého hlediska. Ale právě o dlouhodobý efekt, nejlépe celoživotní mi jde. Mám z toho depresi a můžu si za to sám. Chci pomáhat co nejlépe. A to znamená za jedna. Stoprocentně. A tak se mi v hlavě před spaním točí myšlenky. Taky se někdy probudím dříve. Další příznak deprese:) Vždyť o tom píší v učebnici psychiatrie. Jenomže jsem se tam nějak nedočetl o souvislostech a pohledech, které má moderní světová psychoterapie. Leckdy desítky let staré myšlenky jsou v učebnicích konzervovány tak dokonale, že student medicíny nemá ani páru o tom, že to, co se bude muset o psychiatrii a psychologii nabušit, už dávno svět překonal. Problémy se spánkem, změny nálad a vše zmíněné totiž závisí na myšlenkovém softwaru a jednoduchých rituálech, což lze upgradovat. Takže i když občas usínám komplikovaněji, tak si mohu pomoci mnoha jinými způsoby, než používají lidé včetně psychiatrů. Urputné myšlenky mohu nechat zmizet a propadnout se do spánku.
Mohu vládnout svým stavům bez léků. Považuji za přirozené, že nedomyšlenost ze světa nevyženu a že se zítra zase setkám s někým, kdo věří, že má depresi, protože mu to řekl lékař. Každou chvíli je u mne někdo, kdo bere antidepresiva. A já v duchu rostu z toho, že pan doktor, který je předepsal, se nedokázal doptat na specifické situace a výjimky z deprese. Klient mi totiž po položení pár meta-otázek sděluje něco, jako že deprese souvisí s prací, penězmi, vztahem… A ono se to nelepší. No jasně. Jak by se taky vztah, práce či peníze mohly změnit po polykání pilulek? Mám z inteligence otitulovaných lidí depresi. Vím to, protože právě teď jsem v manické fázi:) Moje prsty tančí po klávesnici, jak jsem vytočen MUDr-inteligencí. Například, když si vzpomenu na lékařku, která napsala antidepresiva člověku, který za ní přišel s problémy s pamětí.

 

Jste SHOPoholik?

Nebo mi klient říká, že má záchvaty nakupování, a proto mu psychiatr napsal silné dávky antidepresiv. Poněkud se chudáka zapomněl zeptat na jeho život a nepochopil, že dotyčný si šeď všedního života kompenzuje nákupy. Milé dámy, mám návrh, co namísto potěšení ze zkrášlování navštívit psychiatra? Vážení muži, přestaňte se tupě koukat na fotbal v TV či hrát hry na počítači. Navštivte psychiatra a berte na to léky. Zapomeňte na to, že jste unavení z práce a nemáte na nic jiného chuť. Nemáte-li totiž požitek z věcí jako dříve, máte příznaky deprese. Je třeba se léčit, vždyť i ty VIP osobnosti, fotbalisté, sportovci, lékaři potřebují antidepresiva, že? Stop.

Kdybyste mne znali, tak byste věděli, že se občas zastavím, a nevím jak pokračovat v psaní. Hledám totiž, jak pokračovat co nejsmysluplněji. A z toho bych taky mohl mít depresi, protože vím, že se nemohu všem trefit takříkajíc do noty. Naštěstí mne z depresivní úvahy vyvede myšlenka z knihy Babička: „Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.” Hledám, jak lidem vysvětlit, že si mají začít všímat přirozenosti v životě a to včetně různých rytmů a cyklů. Jedním z těch zásadních je střídání aktivity a… nikoli pasivity, ale odpočinku. Například, když nechodíte poměrně pravidelně spát, tak narušíte procesy regenerace fyzické a duševní a pak nenačerpáte energii a to se při opakování projeví na vašich náladách. Stačí pár dalších maličkostí, jako negativní informace z médií, byť třeba jen o dopravní situaci a mnoho lidí se začne cítit depresivně. Co s tím dělat? No prášky opravdu z dlouhodobého hlediska nepomohou k zlepšení kvality života. Pohoda v životě totiž souvisí s tím, že člověk hledá smysluplné věci k realizaci a naplnění. Prášky jen vytváří iluzi zlepšení, kdy nechají zmizet propady nálad, ale kupodivu často razantně uříznou i prožitky radosti a naplnění.

 

Operace naslepo

Je neuvěřitelné, že psychiatři se farmaceuticky snaží měnit stav mysli, aniž se podívají pomocí moderních technologií na činnost mozku. Je to, jakobyste přišli k zubaři a on by se Vám začal vrtat v ústech, aniž Vám udělal vyšetření rentgenem. Je to, jakobyste si nechali trvale předepisovat léky na bolest hlavy a ignorovali, že nosíte staré brýle a ještě máte nesprávně nastavenou výšku monitoru vůči očím a tělu. Nebo jakobyste si nechali trvale předepisovat léky na bolest a s lékařem neřešili odstranění příčiny.

Když se objeví oslabující myšlenka jedoucí na dálnici D-eprese, tak si hned připomenu, co se povedlo. Depresi totiž snadno mají ti, kteří se dívají na svět bipolárním pohledem dobré-špatné, černé-bílé. Depresi v civilizaci podpořily školní formy hodnocení. Výborně je jen to, co je absolutně dokonalé. Stres z hodnocení se přenesl i do pracovního života. Musím umět vše, se proměnilo na musím udělat vše. Zcela vymizelo uvažování o prioritách. Vlastně pořádně nebylo, protože myšlení o tom, co je důležité a co méně, se také globálně neučilo. Lidé se pak snaží stíhat příliš, což nelze. Pak mají depresi z toho, že nezvládají.

 

Jak z toho ven

Takže co vzkážu řadě psychiatrů? Bavte se s lidmi o jejich životě a používejte hlavu. Naučte se alespoň čtvrté generaci plánování času a pak to naučte pacienty. Naučte se z NLP metamodel komunikace, přidejte škálovací otázky a budete moci měnit myšlení. Naučte se konečně efektivnější formy relaxace, než je zastaralý autogenní trénink a učte pacienty spolehlivým autohypnotickým postupům. Pochopte, že lidé mají problémy, protože se uvádí do laického hypnotického stavu, kde si ale spouštějí viry, promítají oslabující scénáře namísto posilujících plánů a vizí. To opravdu antidepresivy nelze vyřešit. Pochopte, že stačí vyměnit obsah myšlenek a ty pozitivní v autohypnóze proniknou hluboko do psychiky jako antivirus. Podpořte vznik nových možností, aktivaci koníčků, které lidé odsunuli kvůli práci či rodině. Osvoboďte je od sebeobviňování. Sami se rozvíjejte a studujte jiné než farmaceutické cesty. Uvědomte si, že mapa není realita a stejně tak slova nejsou realita. Je více úhlů pohledu a správná disociace od problému pomůže vytvořit nadhled. Z nové perspektivy, z nadhledu nad možnými cestami je teprve možné se asociovat s tím, co člověka nabije energií ke změně. Naučte se proto používat De Shazerovu Zázračnou otázku. Předchozí Vám pomůže být mnohem efektivnějšími lékaři i u těžkých případů. Učte se jinde než v naší malé zemi, kde není snadné získat reprezentativní množství zkušeností. Uvědomte si, že žijeme v 21. století a myslete adekvátně tomu. Pak budete moci pomáhat. Řekněte si to nahlas, kým to chcete být. Všimněte si, jak se přitom cítíte. Hledejte způsob, jak se pojmenovat, abyste na to mohli být hrdí. Nemusíte to říkat nikomu jinému, důležité je co necháte rozeznít v sobě.

Každý má možnosti mnoha voleb, mnoha cest. Hledejte vždy alespoň tři varianty. Více než dvě, které jsou omezujícím dilematem. Už jen předchozí pomáhá osvobodit se o sugescí bezvýchodnosti. Uvědomte si, že žijeme v třídimenzionálním světě a tři cesty přinesou více než jedna či dvě.

A co vzkážu těm, kteří navštěvují psychiatry? Naštěstí tam existují i velmi dobří. Poznáte je právě z toho, že si s Vámi povídají padesát a více minut a v nich aktivují přirozené zdroje, které máte. Rozhodně nepreferují léky a rozhodně je neordinují na nákupní záchvaty. Pomáhají Vám vnímat z pestrých úhlů pohledu. Jsou jiní než ti „normální”, kteří položí jen pár hloupých otázek typu: „Je to lepší? Ne, Tak co kdybychom zkusili vyšší dávky či jiný preparát?“ (Doktorka či psycholog používající uzavřené otázky a slovo „zkuste“ je v 21. století amatérem. Může být laskavým člověkem, ale bez znalosti, jak působí slova v mozku, těžko může být lékař či kouč efektivní.) Neschopnost používat meta-otázky a zjistit velmi specifické informace, je v medicíně dost rozšířeným hříchem. Pak střílí naslepo a léčba se stává pseudoléčbou. Máte-li takového lékaře, tak vezměte nohy na ramena. Je-li Váš lékař kuřák, najděte si jiného, takový člověk sám neumí řešit své stresy a tedy nemůže pomoci ani Vám.

Tak a když se podívám, co jsem napsal, tak ze mě ta deprese opadla. Kamsi se rozplynula. Udělal jsem kousek smysluplného. Není to dokonalé, ale mohu na tom pracovat. Jasně, že existuje spousta dalších možností, co napsat, jak se na to podívat. Ale na začátek je to dobré. Další pokračování zvažuji časem. Mám další náplň do života. Život je totiž možné si užívat. Stačí si vybrat správné zdroje, správné pohledy.

Libor Činka
specialista na systemickou terapii a Ericksonovskou hypnoterapii

 

Souvislosti:

www.hypnouspech.com

Libor Činka

Libor Činka

Specialista v superpaměti, rychločtení, motivaci, informačním managementu, v dosahování nadstandardních výkonů a psychologii vlivu. Od roku 1992 vede tréninky pro vzdělávací společnosti a firmy.

Komentáře

  • Martin 13.04.2017 22:02

    hezky članek
    Jo tak tohle znam Libore z vlastni zkušenost a čim me vždycky dostali když už mi nedokazali nejaky problem vysvetlit tak to bylo psychosomaticke.

  • Kvetoslava Krošláková 13.04.2017 20:20

    Jsem další, která tleská, protože jste mi už párkrát mluvil z duše. Děkuji Vám za moudrá a upřímná slova, která musí pochopit každý. Doufám, že i moje rodina, která netuší co je systemická terapie a hypnózu považuje za něco „neprobádaného“ a tudíž nebezpečného…
    Děkuji za to, že jste, dokonale nedepresivní :-)!

  • František 11.04.2017 22:09

    výborný článok, som veľmi rád , že sú medzi nami ľudia, ktorí svoje danosti, vzdelanie a skúsenosti využívajú na úprimnú a zmysluplnú pomoc iným, len škoda, že ich zatiaľ nie je ešte až tak veľa, asi prídem za učňa

  • Simon 11.04.2017 16:48

    Dekuji za pekny clanek, je v nem spousta moudra

  • Petra 11.04.2017 08:19

    Skvělý článek!Bohužel musím souhlasit,když se rozhlédnu po okolí…

  • Stanislav Novák 10.04.2017 22:36

    Tleskám a je mi také hned lépe. Ne, že by mi bylo předtím špatně, ale každé souznění vyvolá dobrý pocit. Člověk může dokázat vše co bude sám chtít, čemu bude věřit a musí být schopen oddělit pesimistickou část světa okolo sebe, která mu vlastně říká, že to nejde nebo, že to dělá špatně – NENÍ to totiž pravda. Uměle pomocí prášků apod. – to souhlasím – nejde, ne trvale. Pokud mohu připojit velmi stručně svou pomůcku, jak se zbavit zcela okamžitě narůstajícího pocitu z jakéhokoli typu dilema, tak použiju větu z velmi originálního a neuměleckého, ale pro mne dokonalého filmu Fack you Goethe – „Mně je to fuk…“. Když prostě stokrát za den někdo něco řeší, co vlastně jemu nebo mně přináší ten problém či nutné řešení rozporuplné pocity – řeknu si „Mně je to fuk!“ A hele, ono to funguje. Není to vlastně nějaká taková pozitivní autosugesce (tak si to nazývám pro sebe, nebude to nejspíše odborný výraz), o které jsem již něco od Vás, pane Činko, četl i v kurzu AFO? Možná to sem nepatří, ale velice Vám děkuji i za odkazy v kurzu AFO jako například vystoupení jistého Sira v talk show TED o ničení kreativity našich dětí – bylo to dokonale vybrané a poučné – už jen vybrat a trefit se správnými příklady tak, aby posluchač/žák byl obohacen a dal se na správnou cestu – to je podle mne umění, a to Vy dokážete. Ještě jednou velké díky.

    • Libor Činka 12.04.2017 18:24

      Stanislave, to je výborný tip. „Mě je to fuk“ je hezké a pro mnohé může být „mocnější“ než standardně psychology doporučované STOP.

      Libor Činka

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.