"Využívejte superpočítač mezi vašima ušima"

Horor v knihkupectví

Horor v knihkupectví

Občas mi málem vypadnou oči z důlků, ale zatím je dokáží zabrzdit skla mých brýlí. Když je víc volna, tak si zajdu na výpravu do knihkupectví a hledám chytré knížky. Za mého dětství to byly zejména knížky v edici Oko, například Rozum do kapsy. Dnes bych byl schopen utratit v knihkupectvích tisíce korun měsíčně za chytré knížky. A taky by mě tam mohla ranit mrtvice, když vidím, co všechno se prodává. (Tak nějak se asi cítí Zdeněk Pohlreich, když zažívá, jaké děsy se kde vaří.) Abychom si rozuměli, v knihkupectvích je mnoho zajímavého, ale také je tam mnoho strašného.

Nemyslím horory, ale výplody autorů, kteří dokáží zaneřádit mysl čtenářů nesmysly. Okradou je o čas života, což je mnohem větší krádež, než cena za knihy, které by měly být skartovány. Jenomže knihkupectví a samozřejmě vydavatelství živí to, že prodávají tisíce a tisíce knih na nejrůznější témata. Protože neví, co se bude prodávat, tak chrlí stále větší počet knih. Beletrie je relativně neškodná, nebezpečné však mohou být různé seberozvojové knihy a velmi často i učebnice. Zrovna při poslední návštěvě gigantického knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí jsem zažil náznak infarktu.

Držím v ruce štos knížek v ceně přes tisícovku a ve vedlejším regálu padne mé oko na název knihy. Je to z oblasti psychologie a ještě jsem ji neviděl. Otevírám stránky knihy ležící v regálu, dívám se do ní, chvíli listuji a čím dále více chápu bídu civilizace, v které se pohybujeme.

Nově vydaná kniha se tváří jako moderní učebnice, ale obsahuje spíše uspořádané seznamy suchých fakt, výčtů akademických termínů a mnohdy seznamy, které znáte ze školy z popisů spisovatelů a jejich děl. Tedy něco jako narodil se, studoval XY, napsal… odrážkový seznam. Tu knihu nemohl napsat žádný ostřílený praktik a schopný vypravěč, ale jen a pouze teoretik. Takových knih je však v knihkupectvích v odborné oblasti jako medicína kupodivu dost.

Proto jsem knihu odložil spolu se zoufalstvím ze stavu společnosti programované takovými díly a vydal se ke kase zaplatit předtím vybrané knížky. Vlastně to byly spíše publikace o hudbě ve formátu A4 o hraní na klavír a kytaru. Po skoro třech hodinách probírání se knihami mi z karty zmizí 1300 korun a já odcházím se sedmi zdroji, z kterých se doufám naučím něco více o hudbě.

Říkáte si, proč jsem si to nenašel zadarmo na webu? Protože věřím, že se snad dozvím něco srozumitelnějšího, než na internetu, který je plný vzájemně si odporujících popisů, kde je vypuštěno a překrouceno tolik informací, že ani po dnech prohledávání jsem nenašel srozumitelnost odpovídající tomu, že žijeme v 21. století. Pro obě mozkové hemisféry totiž píše jen málokdo.

Jak si vybírám knížky? Tak, že se musí alespoň dotknout toho, jak by měla být zpracována kniha v roce 2017 a nikoli 1970.

Co sleduji, co hledám? Níže uvedené platí nejenom pro výběr knih o hudbě a hraní na hudební nástroje:
Porovnání z hledisek:
Uživatelsky přátelské – motivující grafická úprava, smysluplná barevnost, přehledná struktura, návod k procesu učení srozumitelný laikům, vysvětlení: Proč se kterou věc naučit, proč má smysl ji znát, k čemu to bude ve vztahu k cíli, k celku. Hledám možnost naučit se podstatné základy bez lektora, text mozkově kompatibilní pro obě hemisféry.

Pokud vezmu v úvahu výše uvedené faktory, tak je nutno podotknout, že stejně jako školní vzdělávání libovolných předmětů od aritmetiky k zeměpisu, tak ani učebnice hudební výuky nesplňují nejzákladnější kritéria pro učebnice 21. století.
Zavřu-li jedno oko, přimhouřím-li druhé, pak se dá říci, že většinou jde o zdroje, z kterých se mohou naučit jen nesmírně motivovaní studenti po velké dřině. Já hledám to, co je srozumitelné bez toho, že by člověk přečetl dalších X knih, aby pochopil tu jednu.

V příliš mnoha učebnicích jakoby bylo mezi řádky napsáno: „Musel jsem se to tak naučit já, tak mí studenti taky. Učení je dřina. Učení jazyků je dřina. Proč bych měl myslet lépe než mí předchůdci?“ A v těch, kterými jsem listoval je obsaženo: „Hraní na hudební nástroje je dřina.“

Problém je v tom, že pokud člověk dře, tak ho to brzy zabrzdí a pokud snad nikoli, tak vše trvá násobky času, které by bylo možné věnovat podstatnějším věcem. Drilovat hudební stupnice do paměti prostým mechanickým opakováním je zoufale neefektivní, stejně jako učení cizích slovíček a gramatiky.

To, že se jazyky nesmí učit přes gramatiku, vědí špičkoví odborníci už desítky let. A protože hudba je druhem jazyka, tak i zde platí, že školně teoretická výuka vše komplikuje. Můžete pochybovat, ale prozkoumáte-li řadu extrémně úspěšných hudebníků, pak zjistíte, že mnozí z nich znají z hudební teorie jen velmi málo a leckteří ani neznají noty. Hudba (stejně jako mluvící lidé) tu totiž byla dříve, než existovaly školy.

Zapomeňte tedy na knihy, které sugerují nutnost dřít a bezduše memorovat na nezáživných cvičeních. Navrhuji, abyste se vypravili do velkého knihkupectví nebo prodejny hudebnin a pozorně prolistovali pár desítek publikací o výuce hudby a hraní na hudební nástroje. Pozorně listujte, pozastavte se v obsahu, pročtěte si úvod. Hudební úvod je obvykle velmi stručný a málokdy plní něco více, než je splnění povinnosti napsat „nějaký úvod“.

Prohlédněte si obsah a hledejte publikaci, která je jiná než klasický obsah plný pro začátečníka demotivujících termínů – typicky levomozkový obsah, motivující asi tak jako když v jazykové učebnici vidíte pojmy: modální slovesa, příčestí trpné … Kdybyste malým dětem dávali takto pedagogicky promyšlené lekce, tak by nikdy nezačali uvolněně mluvit.

Jakmile najdete učebnici, která má zajímavý obsah, pak se podívejte do úvodu, kde by měl být návod jak se učit srozumitelný a to bez vysvětlení učitele hudby.

Samozřejmě se můžete i zeptat, ale používejte při rozhodování hlavu. Když se zeptáte prodavače v hudebninách a on řekne, že s ní má dobrou zkušenost, tak to ještě neznamená, že bude vyhovovat Vám. Zeptejte se na to, proč mu vyhovovala. Poslouchejte, zda tam zazní to, co rezonuje s Vámi. Když řekne, že je přehledná, podívejte se do ní, zda je přehledná pro Vás. Dejte ji vedle jiné a porovnávejte. Zopakujte to s dalšími knihami. Když řekne, že tam jsou hezké melodie, ověřte si, že to hudba či písničky lahodící vašemu uchu. Uvědomte si, že to cosi vyberete, to bude desítky hodin ovlivňovat Váš život. Špatný výběr znamená ztrátu životního času a také motivace. V životě je důležité naučit se rozlišovat, kdy je potřeba pohyb vyměnit za zpomalení. Rychlá jízda podle nevhodné mapy znamená ztráty peněz a hlavně času života. Takže se rozhodněte zastavit vnitřní hlas, který našeptával, že nemáte čas. Nalaďte se na budoucí úspěch.

Z velké nabídky učebnic Vám tedy zbude hrstka. I na tu se podívejte, zda je další náplň lákající k hraní.

Obsah motivující pro věkové kategorie jimž je určen – nabídky typu Ovčáci čtveráci, Kukačka, Maličká su… mohou být pro dospívající či dospělé jen jako doplněk, hříčka a nikoli podstatná část cvičení.
Motivaci podpoří, pokud je skladba doplněna o záchytnou síť ve formě krátkého příběhu ze života autora, období, ke kterému se váže. Je-li tomu tak a navíc je vše doplněno o obrázek autora či obrázek z doby a místa kde žil, tak Váš pravý mozek začne aktivovat procesy zajišťující touhu se učit. Učení je totiž základní a celoživotní touhou živého organismu, pokud není udusáno školně teoretickou suchopárností. U hudby je to o to víc zarážející, co z ní akademici dokázali udělat. Proto i mnohé dospělé zaujmou více učebnice pro děti ve školce a první třídě například s ilustracemi Miloše Nesvadby, než učebnice pro čtvrtou a vyšší třídu.

Kniha by Vás měla každou kapitolou lákat k zvědavému prozkoumávání. Ta o hudbě by ve Vás měla rozeznít touhu hrát. K tomu by také mohl pomoci rejstřík se slovy, jenomže ty u mnoha knih nebývají. Někdy tak koupíte jen takové publikace, které se zlehka dotýkají ideálů. Píši tento text a před jeho dokončením 30 minut znovu listuji koupenými učebnicemi. Jednu z nich beru a vyťukávám dle not první cvičení. Po porovnání mnoha zdrojů mi v mysli zní otázka: Proč to někdo nenapsal už do těch předchozích? Proč o tom nemluvili ve škole? Maličkost v prezentování a v mozku dochází k propojení a harmonizaci. Už teď vidím, jak se liší. V některé je tu a tam něco rozumně vysvětleno, vidím jednu, která je srozumitelnější než ostatní, další, která barevně láká nejvíce, ale zase postrádá pár stránek s chytrým vysvětlením. O svých zkušenostech se sedmi knihami připravím cosi jako reportáž příště. V každém případě si jdu otestovat pár zajímavých hudebních aplikací. Kdo chcete, podívejte se na mou stránku o Top hudebních aplikacích.

Tagy:
Libor Činka

Libor Činka

Specialista v superpaměti, rychločtení, motivaci, informačním managementu, v dosahování nadstandardních výkonů a psychologii vlivu. Od roku 1992 vede tréninky pro vzdělávací společnosti a firmy.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.